Béďův modelářský blog

Steyr 1500 Funkkraftwagen Kfz.17, část 3

2012-02-06T12:52:00.003+01:00

Jen dva obrázky: snad už hotové radiovybavení (vysílač a přijímač jsou naklonované díly od Dragonu, zbytek je domácí výroba), a protože jsem stříkal vnitřek střechy a zbyla mi barva, fouknul jsem rovnou i celý předek a zároveň ho i částečně opatinoval.

Steyr 1500 Funkkraftwagen Kfz.17, část 2

2012-02-01T12:18:00.009+01:00

Kabinu řidiče jsem úspěšně dobrousil, nalepil zbroušené šrouby/nýty a další leptané detaly a celou sestavu naštříkal surfacerem. Na rozdíl od původní varianty ve stavebnici nejsou lopata a krumpáč na přednách blatnících.
Na podvozek jsem dolepil pár drátků simulujících brzdová táhla a hadičky a celek nasříkal základní hnědou barvou. Na rozdíl od skutečnosti se ve stavebnici brzdové bubny otáčí spolu s koly a tak dokud budu chtít mít možnost kola sundat, nemohu zatím konce brzdových hadiček k bubnům přilepit.

Do interieru nástavby jsem doplnil (metodou odborného odhadu) vnitřní rámy oken (na kterých budou ještě zatemňovací roletky), nějake to elektrické vedení a dřevěnou podlahu. Stůl pro radiovybavení tam zatím není. Celý vnitřek jsem nastříkal Vallejo barvou dřeva jako základ a potom oloupal vrchní barvu metodou laku na vlasy.
Z vnější strany jsem pomocí pásků plastiku doplnil chybějící materiál, všechno zabrousil a dolepil leptané detaily.

Momentálně si připravuju vysílačky a ostatní vybavení. Stůl pro radiovybavení jak jej nabízí stavebnice neodpovídá ničemu, co jsem našel na dostupných fotografiích (a na tuto variantu jich je velmi málo). Zřejmě se přikloním k standardnímu vybavení vozu Kfz.17 (fotografie interieru Kfz.17 na podvozku Horch jsou dostupné).

Steyr 1500 Funkkraftwagen Kfz.17

2012-01-16T13:20:00.022+01:00

Po tomto vozidle jsem pokukoval už nějakou dobu a když se naskytla příležitost, neváhal jsem. Stavebnice Tamiya je možná trochu nedoceněný poklad. Sice jsem z ní nepoužil spoustu dílů, ale vše, co jsem použil, sedlo perfektně. Prostě "shake & bake"system. Čistě vylisované, ostré detaily, snadná sestavitelnost... Tamiya prostě umí.

Konverzní sadu na radio vůz dělá CMK. Přiznám se, že jsem osciloval mezi leností (koupím sadu) a "opravdovým modelářem*" (to vysochám, jsou to jednoduché tvary).
Nakonec zvítězil lenoch a zainvestoval jsem do sady CMK. Nechci napsat rovnou, že ten výrobek stojí za .... (nic), ale kdyby zvítězil "opravdový modelář", možná bych se navztekal méně.
Na první pohled vše vypadalo obstojně, nic nechybělo a nebylo ulomené, bublinky skoro žádné. Standarní návod typu "sem někam to nějak přilep", včetně několika zajímavostí (obrázek lze najít na stránkách výrobce CMK):

Návod se také nezmiňuje o nutnosti úpravy dílu stavebnice tak, aby se dala usadit budka řidiče (zdroj: PMMS)

Po odstranění nálitků bylo třeba většinu velkých plochých dílů vyrovnat (s tím se musí více či méně počítat). Začistění dílů a odstranění resinové blány z otvorů bylo rutinní operací (i když "blána" v několika případech měla tloušťku až 1 mm).
Bylo nutné velmi dobře si rozmyslet co kdy a kam přilepit, aby ve výsledku bylo co nejméně tmelení a výsledek nebyl úplně šišatý (u CMK nejsou moc kamarádi z pravým úhlem).
Na kabině řidiče je nutné dodělat všechny rohy (boční díly s dveřni jsou nějak kratší). Také oba střešní díly jsou menší, než by měly být (ve všech směrech).

Takto zatím vypadá budka řidiče (původní myšlenku otevřít dveře na jedné straně jsem velmi rychle zavrhl):

U nástavby ale dveře otevřené nechám, takže zatím si připravuju věci pro interier. Podle dostupných fotografií a výkresů to vypadá, že celá sestava je nižší, než má být. Proto jsem ji podložil na šasi cca 0,5 mm, a stejně tak mírně zvedl střechu (a zároveň to pomůže při opravě strešního dílu, který má přesahovat stěny).

* srovnej s pojmem "opravdový programátor":

Za starých dobrých časů - ve "zlaté éře" počítačů bylo snadné odlišit muže od chlapců (v literatuře označených "Opravdoví muži" a "Pojídači koláčů"). Opravdoví muži byli ti, kteří skutečně rozuměli programování počítačů. Pojídači koláčů byli ti, co tomu nerozuměli. Opravdový počítačový programátor říkal věci jako "DO 10 I=1,10" a "ABEND" (vyslovoval to s velkými písmeny, abyste rozuměli) a zbytek světa říkal věci jako "Počítače jsou pro mne příliš komplikované" a nebo "Nemohu se s počítačem sžít, je tak neosobní".

Více zde.

Citroën 11CV, hotovo

2012-01-09T08:49:00.007+01:00

Po několikerém odbarvení celého modelu a mnoha opakováných vrstvách lesklého laku a přeleštění jsem se nakonec dostal do stadia, kdy jsem model bleskurychle dokončil, abych ho už měl z krku.
Na závěr mě tento drahoušek ještě potěšil drobnostmi jako problematicky pasující přední a zadní sklo, strhnutý lak a barva (Tamiya páskou!) při náštřiku chromovaných částí a podobně, ale to už jsem se nenechal odradit a surově jsem to zakamufloval.

Výsledek je podle mě tak na půl cesty, ale nakonec jsem celkem spokojený (že už to mám za sebou). Další leštěnka bude nejdřív za rok!

M4A3 Sherman, finále

2011-12-16T08:45:00.003+01:00

Po delší přestávce je model hotový. Mezičasem jsem mu ještě řádně naložil připravky AK Interactive nasyslenými na Bratislavské zimě. Figurky jsem několikrát přemalovával, a i když na fotografiích se mohou zdát docela ucházející, ve skutečnosti mě čeká ještě hodný kus cesty, než je budu moci ukázat naživo.

A ještě několik obrázků z postupu patinování a stavby:

Článkové pásy firmy Bronco jsou velmi pěkné a od originálu se konstrukcí zase tak moc neliší. Při troše opatrnosti jsou plně funkční, ale dost křehké. Spojovací prvky (end connectors) mají velmi malou styčnou plochu, musí se lepit jen minimálním množstvím lepilda (aby byla zachovaná funkčnost pásu) a jsou velmi náchylné na ulomení. Krom toho Bronco nedodává rozšiřující články (duckbills, extended end connectors), které jsem získal z pásů AFV Club.

Na posledním obrázku je něco z vezené výstroje, kterou jsem původně chtěl celý tank osypat, ale nakonec jsem použil jen menší část.

M4A3 Sherman, díl 2

2011-11-19T20:09:00.005+01:00

Další úpravy zahrnují doplnění detailů a celkové ztenčení deflektoru výfukových plynů a potom už jen drobnosti a olepení celého modelu leptanými díly.

Nástřik surfacerem a základní barvou, trocha modulace.

A takto model vypadá teď, po lesklém laku, obtiscích a troše pigmentů a jiného zašpinění podvozku

M4A3 Sherman

2011-10-31T10:13:00.006+01:00

Po experimentech z Citroenem a leským lakem jsem zaříznul do staré Tamiye abych si spravil náladu. Model je hodně starý, ale co už, když jsem si ho koupil. Tentokrát to bude ale bez jakýchkoliv vnitřností (léčím se z AMS).
Seznam potřebných úprav modelu se dá najít na strankách Modeling the U.S. Army in WWII.

Korba pořebuje zaslepit díry nad pásy (společný trik pro všechny Shermany od Tamiye). Další věcí je, že sváry na horní straně, byť pěkně vyvedené, nemají být propadlé. Pomocí miliputu jsem je vyplnil tak, že jsou zároveň se stropem korby a nebo i trochu nad. Nakonec jsem zatmelil všechny díry pro vezenou výstroj (použiju lepty) a Surfacerem 500 naznačil strukturu odlévaných částí - krytu převodovky a stropu korby v místě předních poklopů.

Věži chybí zesílení pancíře na levé straně. Udělal jsem ho kombinací plastových destiček a miliputu. Zvýraznění struktury odlévaného povrchu je stejné, jako na korbě. Použil jsem kovovou hlaveň RB Model. Je o pár mm kratší, než původní ze stavebnice, ale neřešil jsem, která je správná.

Citroën 11CV, díl 2

2011-10-17T10:11:00.008+02:00

Původně jsem uvažoval o vyhlášení akce "Uteč Romanovi !", ale nakonec to bude jen normální pokračování stavby.
Pokrok zase není tak výrazný, protože stavebnice je dost jednoduchá. Podle Pedrovy rady jsem trochu barevně odlišil podlahu (bez ohledu na historickou správnost - stejně nebude moc vidět), upravil zadní dtrany předních sedaček a trochu palubní desku. Nakonec jsem nepoužil lept ale obtisk ze stavebnice.
Potom už následoval nástřit černou barvou (Tamiya XF-1 s trochou Tamiya lesklého laku). Výsledkem byl krásný pololesklý povrch, že jsem dlouho váhal, jestli mám dát ještě vrstvu laku. Nakonec jsem se rozhodl pro úplnou leštěnku, a momentálně je na modelu vrstva laku a čeká mě oblíbená činnost - leštit a leštit a leštit a.... (leštit)...

Nahradit přední mřížku nebyla až taková sranda, protože:

původní plastový díl je docela masivní, a to, co z něj zbyde je náchylné na prasknutí, ohnutí a jinou deformaci (vlastní zkušenost)
leptaná mřížka byla o nějakou tu desetinku milimetru užší (ale zase trochu vyšší) než bylo třeba a tak jsem musel dost laborovat při hledání té správné pozice.

Ještě jsem dotmelil, nabarvil a upravil resinová kola (musí se odvrtat díra pro nasazení na osy, a naopak osa se musí trochu zkrátit). A takto vypadá model po zkusmém sestavení nasucho.

Jedna z barevných variant má zajímavé disky kol - ráfek je světle oranžový (podle návodu bílá + oranžová 5 : 1), ale zatím jsem na to nesebral odvahu.
Také není úplně jasné které části mají být pochromované - např. čelní mřížku jsem viděl minimálně ve třech variantách.

Citroën 11CV

2011-10-10T08:50:00.005+02:00

Podlehl jsem nátlaku našich autíčkářů (čau Pedro) a dal se na autíčko. Ale abych se nezpronevěřil svému zaměření, bude to sice leštěnka, ale aspoň ve správném měřítku a ze správného období.
Po stavebnici Citroënu jsem pokukoval od té doby, co Tamiya vydala čtvrtku. Když vyšla pětatřicetinba, nebylo proč váhat. Postupem času jsem dokoupil ještě Hauleří lepty a naposledy i odlévaná kola.
Stavba by měla být bez nějakých velkých úprav a řezání modelu, hlavním cílem je vyzkoušet si leský povrch.

Do interieru jsem dolepil nějakou tu leptanou drobotinu (a musím napsat, že mě Hauler zpracováním návodu tedy nijak neoslnil. Naštěstí se na jejich stránkách dají najít fotografie postavených modelů k jednotlivým leptům a zjistit, jak to vlastně autoři mysleli).
Celý vnitřek jsem fouknul nějakou světle hnědou barvou (jakože podle návodu) a trochu podmaloval Vallejo barvami.
Asi 4 mm mezeru mezi podvozkem a horní částí karoserie v prostoru pod zadními blatníky jsem zalepil páskem 0.13 mm plastu, takže skrz vozidlo už nebude vidět.

Po porovnáním stavebnice z dostupnými fotografiemi dochovaných vozidel to vypadá, že vnitřní strana dveří (zvláště pro civilní vozidla) vypadala trochu jinak, ale řešit to nebudu.
Odlévaná kola od Haulera mají lepší dezén, ale díky nálitku se tato výhoda ztrácí na cca 1/5 obvodu pneumatiky. Po odříznutí nálitku se také objevlo několik bublin, které je třeba vytmelit. Doufám, že při správném natočení kol stopa po nálitku nebude vidět.

Stuart VI (M5A1) - hotovo

2011-09-30T13:01:00.005+02:00

Po přidání vezené výstroje, plachty, antény a trochy závěrečného prachu vyhlašuji model za hotový.

Stuart VI (M5A1), část 3.

2011-09-26T09:02:00.000+02:00

26.9.2011

Pár drobných odřenin (žádné brutální opotřebování, ty tanky byly docela nové a americká OD barva byla kvalitní), lesklý lak, obtisky, wash, "tečkovaná" a nějaké ty stečeniny.

Policejní číslo je poskládané z obtisků OK decal, bílá 23 je stříkaná přes šablonu.

19.9.2011

Tank už má kabátek ze základní barvy (US Olive Drab) plus nějaký ten pokus o modulaci. Zatím je to ve stadiu rozpracovanosti, takže odstíny barev jsou velmi výrazné. Postupně teď domalovávám různé drobnosti.

Už se to docela na Stuarta podobá, co?

Stuart VI (M5A1), část 2.

2011-09-19T08:44:00.008+02:00

Hodně času jsem strávil olepováním modelu drobotinou, jako například drapáky na věži (každý ze dvou dílů), různá madla, oka a jiné výčnělky, kterými je tank doslova osypaný.
Také jsem na model nalepil různé leptané kousky z Eduard sady pro Tamiyácký model, některé z úspěchem (různé přezky, řemínky, držáky nářadí), některé po mnoha pokusech a nadávání nechal plastové (ochranné rámy předních reflektorů - noční můra !!!).
Ještě jsem musel odříznou cca 1 mm ze spodního okraje věnce věže, protože věž seděla moc vysoko. Kdybych četl pořádně recenze stavebnice, udělal bych to hned na začátku. Takto hrozilo poškození modelu, ale nakonec to dopadlo dobře.

Model je už v surfaceru s částečně hotovým podvozkem (tak abych mohl přilepit zadní kryty). Dlouho jsem váhal, který stroj si postavit a nakonec jsem si vybral bílou 23 1. obrněného pluku. Od většiny ostatních strojů se odlišuje pozdním typem pojezdových kol, zadnímy kryty, má ohnutý přední levý blatník a jako jede z mála strojů má policejní číslo před taktickým.
Problémem, je že dostupné fotografie jsou z různých období a liši se zejména polními úpravami (přidané boxy na blatnicích apod.), takže stejně nakonec skončím u metody "odborného odhadu".

Stuart VI (M5A1)

2011-09-06T08:58:00.004+02:00

Stavebnice firmy AFV Club M5A1 Stuart (late) je po dlouhé době, kdy byla k dispozici pouze stařičká Tamiya, konečně možnost postavit si stroj v markingu ČS obrněné brigády. Samožřejmě se nevyhneme určitým úpravám z US na britský standard.
Protože jsem si před nějakým časem nasyslil pár doplňků k Tamiya stavebnici včetně interierové sady Verlinden (a taky díky mojí interierové úchylce), stavbu jsem začal roubováním interieru do modelu.
Stavbu jsem začal v rozporu s návodem až krokem 3 - vanou korby. Vana se lepí z více dílů a je velmi záhodno pohlídat si geometrii (i když díky přepážce to není zase až tak náročné). Vnitřek vany má mnoho detailů a je tu vidět příprava na možný interiér. Některé detaily jsem však musel vynechat, nebo zbrousit, protože by nebyly vidět, nebo překážely odlévaným dílům.
Nevím, podle čeho Verlindeni dělali návod, ale je v něm dost chyb (nesprávné číslování dílů atd.) a také doporučované rozmístění boxů v prostoru nad blatníky neodpovídalo podkladům, které mám k dispozici.

Rozmístění schránek upravené podle britského standardu. Složené "ručníky" jsou z miliputu.

Zatím nejvýraznější úpravou bylo nahrazení US radiostanice britskou (typ 19). Naroubovat resinovou podlahu věže na věž byla docela zábava (zopakoval jsem si slovník dlaždičů, ale naštěstí jsem byl sám, takže výchova dětí nebyla ohrožena).

Aktualizace 6.9.2011

Poslední možnost podívat se do vnitřku tanku. Už nikdy to takto vidět nebude.

A nakonec dvě chuťovky: hasicí přístroj na motorové přepážce je tak velký, že bez brutální chirurgie se nedá nasadit věž. Prostě tam není dost místa.
Na posledním obrázku je vidět, jak zoufale nepasuje horní díl korby. V zadní části je skoro o 1 mm užsí než spodek korby. Po surovém nasazení se díl deformuje a nepasuje v přední, zalomené části.

F-15 "Eggle"

2011-08-20T09:06:00.006+02:00

Občas člověk musí postavit i něco jiného, než je jeho hlavní zaměření (aby z toho úplně nezblbnul). Hasegawa F-15 Eagle Eggplane Series.

Oddechová pohodička s trochou broušení a tmelení. Taky dobré na oživení si letadélkářských postupů (žádné bláto, rez, či odřeniny).

Sd.Kfz 222, finále

2011-08-16T12:48:00.011+02:00

Tímto prohlašuji model za hotový (a po počátečním nadšení jsem rád, že to mám za sebou).

Na dooživení modelu jsou použil některé díle leptů Eduard pro model Tamiya. Z téhož modelu jsem "zkanibalizoval" lahve dýmovnic na předku vozidla. Trojúhelníkovou krabici před levým zadním blatníkem jsem vyrobil z plastových destiček.
Na modelu ještě chybí prutová anténa.
Úplně na závěr, když jsem lepil otevřené dveře na pravé straně, se ukázalo, že tu chybí nějaký ten milimetřík, aby byly dveře otevřené správně. Plnému otevření překáží schránka na boku korby a nebo krabice na dveřích (přilepil jsem je na vyznačená místa, tak předpokládám, že dle záměru autorů stavebnice). Zřejmě soudruzi u tří hvězdiček někde udělali chybu.
Na to, jak krásně vypadaly díly stavebnice v rámečcíc, bylo třeba k dostavění modelu docela dost úsilí.

Sd.Kfz 222, část 2

2011-07-18T14:13:00.007+02:00

Přes víkend jsem dorazil vnitřnosti a konečne slepil korbu. Tím pádem stavba výrazně poskočila kupředu. Nábojové schránky pro kulomet jsou vyrobeny z evergreen profilu. Hasicí přístroj je z domácích zásob.
Po zkušebním osazení otočné sestavy kanonu se ukázalo, že uvnitř není dost místa a ruční granáty na stěně nedovolují volné otáčení věže (což dokladuje jeden chybějicí granát na fotografii).

Stavba obsahuje pár záludností. Například ukazatele změny směru jízdy (to jsou ty zvláštní hranolo-jehlanovité tvary na předních blatnících): v návodu i v ráměčcích mají oba označení B10, takže by se jeden domníval, že jsou stejné a zaměnitelné. Chyba ! Jedno má vybrání pro zpětné zrcadlo, na umístění tedy záleží (hádejte, na kolikátý pokus jsem je přilepil správně).
Podobně krabice na zadních blatnících: podle číselného označení dílů jsou správně, podle obrázku v návodu nikoliv. Rozhodně se oplatí mít po ruce fotografie detailů skutečného stroje.

Sd.Kfz 222

2011-07-13T09:30:00.002+02:00

O prázdninách a dovolených to nejde s modelama jako jindy. Ne, že bych se flákal, to ne, občas i něco ulepím, ale nejde to tak rychle.
Chtěl jsem si postavit něco z kvalitní stavebnice, vcelku rychle a bez nějakých brutálních úprav. Vybral jsem si model firmy Tristar.
Hned na začátku se ukázalo, že to nebude tak jednoduché. Existují tři výrobní varianty (early, mid a late). Tristar je dle nápisu na krabici typ mid, obsahuje velmi delailní podvozeky typu early, a na obrázku na krabici je vozidlo se znaky typu late. Po vyhledání informací na webu (je tam toho překvapivě málo) jsem dospěl k názoru, že to nechám koňovi (má větší hlavu).
Stavebnice obsahuje množství dílů a na každém je vidět dělicí rovina formy, která se musí odstranit. Není to žádné hrůzné přesazení, jen jemný šev, který stačí šeškrábnout nožem, ale je na každém dílu. A u těch malých to je docela otravné. Čekal jsem od Tristarů trochu víc.

Podvozek je hodně složitý a detailní. Je třeba zatmelit nějaké ty vyhazovače a také dotmelit některé spoje. Pokud se díly lepí stylem "čep - díra", je díra obvykle mnohem větší a otvor je vidět.
Doplnil jsem jen pár drátků a celou sestavy přilepil napevno, i když původně jsem si pohrával s myšlenkou na natáčecí kola (s malu úpravou to stavebnice umožňuje).

Sestava lafety je také dost složitá. Doplnil jsem jen pár drobností a hlaveň kanonu nahradil kovovou firmy RB model.
Pracovní válec elevace byl ve skutečnosti pohyblivý a kopíroval úhel pístu při změně. Ve stavebnici se lepí napevno, i když úhel elevace se dá měnit. Při nulové nebo maximální elevaci píst do válce vstupuje pod nepřirozeným úhlem. Jako kompromis jsem válec přilepil trochu šikmo, aby to nebylo tak vidět (a je docela možné, že nakonec to nebude vidět vůbec).
Na obrázku je problematická část zvýrazněna červenou linkou.

Podlaha modelu nemá protiskluzový povrch a tak jsem si ho vyrobil pomocí skvělé blbinky Oyumaru Moulding Stick (kdo nemá, jako by ani nebyl, je na tom ještě hůř, než Šani.., kde je vlastně Šani ? :-) )

Interier obsahuje pěkné detaily, i když na některé by bylo lepší použit kovové díly. Doplnil jsem jen pár drobností z domácích zásob. Zajímavé je, že na pár místech je naznačeno, že se tem má něco přilepit, ale v návodu k tomu nic není. Některé díly jem také lepil podle fotografií, protože v návodu opět nebylo nic.

Jagdpanzer 38 Hetzer, finále

2011-05-31T08:52:00.004+02:00

Malovat odřeniny na takto opticky rozbitý povrch není vůbec žádná legrace. Výsledek totiž skoro není vidět a tak má člověk pocit, že je toho pořád málo. Stejně tak i další patinovací techniky.
Nakonec jsem se vyvztekal při dolepování tažných lan a lopaty. Pokud použijete leptané šircny (jako já) a nalepíte držák lopaty a heveru podle návodu, máte téměř 100% jistotu, že tam lopata nebude pasovat (bez brutální chirurgie).
Docela jsem se odvázal při finálním pigmentování podvozku. Nakonec se mi to zdálo moc přehnané, tak jsem to všechno trochu utlumil matným lakem, ale pro změnu je to utlumené až moc.

Jagdpanzer 38 Hetzer, část 5.

2011-05-25T09:19:00.010+02:00

Nastal okamžik pravdy a můj pokus o "ambush" kamufláž (poprvé v životě). Nedopadlo to úplně špatně, ale zase ani perfektně, takže budu muset dělat nějaké opravy. Konec konců, vždycky to můžu nanovo přestříkat.

Nejprve jsem nastříkal zelené plochy na místa, kde budou potom žlutá pole a kousky nařezané Tamiya pásky zamaskoval flíčky, které budou zelené. Podle výkresu v publikaci MBI jsem potom přibližně vyřezal tvar žlutých polí a zamaskoval je. Protože jsem neodhadl množství žluté (dunkelgelb) a nějaká mi zbyla, přidal jsem bílou a trochu jsem si "zamoduloval".
Potom jsem zamaskoval další plošky, které ve výsledku budou žluté (na hnědých a zalených polích). Trvalo mi to zhruba tři večery.

Následně jsem zastříkal místa, kde budou hnědá pole. Tu jsem se dopustil první (další) chyby a z lenosti jsem nestříkal celý povrch. To se projevilo po úplném odmaskování nedostříknutými okraji některých polí. Opět dle výkresu jsem vyřezal tvary hnědých polí a zamaskoval je.
Protože se mi nechtělo připravovat speciální pozadí pro fotky, jsou obrázky i s pracovním bordelem na stole.

Nakonec jsem celý porch nastříkal zelenou barvou. I tu jsem trochu zesvětlil některé části, ale není to tak výrazné, jako při žluté barvě.
Výsledek po odstranění masek (docela mazec odlepovat všechny ty drobné kousíčky pásky) je na obrázcích úplně nahoře.

Jagdpanzer 38 Hetzer, část 4.

2011-05-19T12:10:00.003+02:00

Model mám olepený vším podstatným kromě držáku antény, heveru a drobných kovových oček na korbě. Ty doplním asi až po kamufláži. Abych mohl přilepit šircny, pokračoval jsem podvozkem. Celý spodek jsem naštříkal základem XF-10 (hnědá) a pásy FX-52 (earth). Všechna kola jsem lehce přestříkl příslušnou kamuflážní barvou, domaloval detaily světlejším odstínem a potom washoval, pigmentoval a tak podobně.

Celý podvozek je teď ve stavu polotovaru, zbytek doladím až z celým vozidlem.

19.5.2011
Nechtělo se mi kvůli dvěma fotografiím zakladat nový příspěvek, takže jen pokračuju. Extra leptané šircny se lepily docela dobře, jen je třeba předtím zatmelit otvory pro původní plastové, protože nejsou na stejných místech.
Po prostudování fotografií jsem také vyměnil poklop velitele za dvoudílný (pokud si toho vůbec někdo všiml na předchozích obrázcích). Také jsem v rozporu s předchozím tvrzením začal lepit i ty očka na korbu, snad je při malování a makování neolámu.

Necham to tak, von už to někdo spočítá.....

Jagdpanzer 38 Hetzer, část 3.

2011-05-09T10:11:00.004+02:00

V dnešní části budou pouze dvě fotografie. Rozhodl jsem se nědělat motorový prostor a přilepil jsem kryty. Důvody byly dva:

mírně zkroucená korba a nepasující motorová přepážka. V stropní části vznikla docela viditelná mezera, kterou jsem se slepením motorových krytů pokusil (aspoň trochu) upravit. I tak jsem musel střešní díl trochu "olištovat" platikovými pásky. Zajímavé, že Michal, který staví stejnou stavebnici, jen má za málo dávat fotky na svůj blog, tento problém neměl a vše pasovalo, jak má.
doladit motor a celý prostor do "prezentovatelného" stavu by chtělo opravdu hodně práce.

Postupně model olepuju detaily. Chytře jsem nejprve přilepil zadní blatníky (neboť návody jsou jen pro začátečníky), a pak jsem nadával jak dlaždič, když jsem na ně dolepoval leptané držáky nářadí.
Také jsem si připravil pásy. Je na nich dost stop po vyhazovačích, ale nebude třeba tmelit všechny, protože nebudou vidět.

Jagdpanzer 38 Hetzer, část 2.

2011-05-02T09:23:00.010+02:00

Do interieru jsem dolepil všechny předem připravené detaily (náboje byly docela opruz, protože všechny měly přesazenou formu. Nakonec jsem se dopustil faulu, začistil je jen z jedné strany a do držáků otočil tak, že nezačištěná strana není vidět. Taky umístit je leptaných do držáků nebylo až tak jednoduché).
Potom následovala patina standardním postupem: odřeniny, wash, semtam nějaký ten pigment atd.

Jak jsem psal již dříve, spodní vana korby byla ve stavebnici mírně zkroucená a ukázalo se, že horní díl na tom není o moc líp. Oba díly jsem lepil postupně dokola a stahoval gumičkami. Snažil jsem se korbu slepit tak, aby okolo zatím jen na sucho osazeného stropního dílu nevznikly žádné mezery. Občas jsem musel plastovým dílům domluvit silnějším zatlačením a sekundovým lepidlem. Přesto stav v zadní části (nad motorovou přepážkou) není ideální. Motorová přepážka úplně přesně nepasuje a nedrží boky korby ve správné pozici.

Jagdpanzer 38 Hetzer

2011-04-27T14:50:00.005+02:00

Model firmy Eduard je jejich první a asi naždy už i poslední pokus o bojovou techniky v měřítku 1/35. V době vydání model nesklidil žádné extra ovace, možná kvůli poměrně vysoké ceně a určitýn nepřesnostem nebo zjednodušením v porovnání s existujícími staršími stavebnicemi. Ty také měly svoje chyby, ale ani tento model nebyl žádný průlom, i když obsahuje kompletní interiér bojového prostoru i motoru.
Fanatický interierista by stejně musel investovat do doplňkových sad, nebo dost věcí výrazně upravovat.
Po nějaké době se model dal sehnat za poloviční , či dokonce ještě nižší cenu.

Sestava děla je docela složitá, i když některé části neobsahuje (např. koš či vak na prázdné nábojnice). Na závěru jsou docela výrazné propadliny. Poněkud obtížné je osadit celou sestavu děla do kolébky umožňující vodorovný a svislý pohyb (J2). Je k tomu třeba dost hrubé síly.
Doplnil jsem jen pár detailů, jalko hlůavy šroubů, kabely a novou krabičku spínače na levé straně.
Celá sestava je nastříkaná základní interierovou barvou (velmi světlá krémová barva) s minimem delailů.

Ze začátku jsem se nadchl pro motorový prostor, protože stavebnice ho obsahuje v podstatě celý. Po bližším porovnání s dostupnými podklady ale moje nadšení opadlo. Díly jsou hodně zjednodušené a některé originál připomínají pouze hrubými tvary - např. tělo motoru nebo chladič. Proto jsem postoupil k bojovému prostoru.
I tady některé detaily chybí, nebo jsou zjednodušené, ale není to tak výrazné, jako v motorovém prostoru.
Stavebnice obsahuje celkem pěknou komunikační sadu Fu.8 (vysílač, přijímač a dva meniče napětí), která se má umístit do korby nad levý pás. Tuto sadu vazily ale pouze velitelské stroje, které měly na levé straně i příslušnou "deštníkovitou" anténu. Ta ale ve stavebnici není. Druhým problémem je, že naprostá většína dostupných fotografií interieru tohoto stroje je právě z velitelského (nebo poválečného) vozidla a není tedy úplně jasné, co na místě vysílaček vozily řadové stroje. Tedy jasné to je, byly tam "schránky na munici", což ovšem může vypadat velmi rozmanitě.

Doplnil jsem tedy hypotetické muniční schránky na levou stranu, nějakou kabeláž, hlavy šroubů, pár detailů na stěnu před řidičem a také držáky výbavy vezená na pravé straně.
I tu je celá sestava sestava nastříkaná zatím jen základní interierovou barvou s minimem delailů.

Dailmer Dingo Mk III, hotovo

2011-04-04T08:48:00.003+02:00

Po finálním zaprášení (zaprasení) a opravdu jen minimálních úpravách povrchu model prohlašuji za hotový.

Dailmer Dingo Mk III, díl 3.

2011-03-28T12:21:00.008+02:00

Model skoro dokončený. Chybí už jen "pár" drobností jako dolepit několit leptaných nýtů (tento způsob detailů na modelu mi přijde, upřímě řečeno, poněkud nešťastný. Politicky nekorektně by to bylo asi něco jako #%@#?! !!!!!), úchyty na kapotě motoru, košík antény a opěradlo vnější sedačky. Toto je sice v leptech, ale nahradím ho drátem, protože to bude lépe vypadat.

Model je už nastříkaný základní kamuflážní barvou (i s pokusem o modulaci), odřený, v lesklém laku a s nalepenými obtisky (zcela překvapivě jsem zvolil mou oblíbenou 11. obrněnou divizi).
S obtiskama jsem si docela užil. Většina reagovala na Mr. Mark Softer úplně skvěle, ale číslo vzadu a symboly na zadních blatnících z nějakého důvodu zůstaly pokrčené. Prostě se už nevyrovnaly. Znaky na blatnících jsem nakonec nějak umravnil, ale to číslo... no nevim (schválně jsem model vyfotil tak, aby to nebylo vidět).

Spodek jsem už zašpinil pigmentama & Co. , teď ještě dorazit vršek.

Dailmer Dingo Mk III, díl 2.

2011-03-17T12:15:00.007+01:00

Po slepení "skořápky" bojového prostoru jsem mohl celou sestavu nalepit na rám. Abych mohl snadněji dělat ještě nějaké úpravy, nepřilepil jsem zatím přední část.
Podle návodu jsem slepil motorovou část a odpružení podvozku. Přední blatníky šly přilepit bez problémů, u zadních jsem musel trochu počkat, protože mezi bočními stěnami motorového prostoru a bojovým prostorem zůstala malá spára. Protože tam byl zárověň i svár, stačilo do ní vlepit vlákno odpovídajícího průměru vytažené z licího rámečku.
Při nasazování zadních blatníků se ukázal jeden problém. Na levé straně bylo vše v pořádku, ale na pravé straně bylo potřeba větší síly, aby díl blatníku zapadl na správné místo. Protože ale boční stěna motoru je přilepena pouze dole a na bocích, celý díl se tlakem začal prohýbat. Díky měkkosti plastu hrozilo zničení. Doporučoval bych na rozdíl od návodu nejprve ppřilepit blatníky k bočním stěnám motorové části (kdy je možné zevnitř protitlakem uchránit díl od ohnutí) a teprve potom přilepit vrchní kryt.

A nakonec jen pro srovnání - velikost krabice a modelu. Krabice je poněkud naddimenzovaná (i když musím napsat, že rozhodně není prázdná. Dílů má stavebnice dost).

Dailmer Dingo Mk III

2011-03-14T08:50:00.004+01:00

Stavebnice firmy MiniArt je z hodně měkkého plastu. Je třeba to mít na pamětí, protože po předchozí práci s tvrdým plastem Tamiya se mi několikrát stalo, že po neopatrném stisknutí lepených malých dílů se mi to plastu otiskly nehty! A malých dílů si při stavbě člověk užije dost.

Stavbu jsem pojal jako krabičku, pouze s drobnými úpravami.
Z vnitřních stěn bojového prostoru jsem odstranil naznačený kabel, který podle mojich informací vedl k odpalovacímu zařízení dýmovnic. Tyto bylo montovány až po válce.
Na všechna páková táhla otvírání krytů průzorů jsem podle fotografií dodělal rukojeti a naznačil čepy v ohybech.
Předlisovaný kabel/hadičku na palivové nádrži jsem nahradil olověným drátkem.
Na obrázcích jsou díly po nástřiku lesklým lakem připravené k patinování.

Sestavení podvozku (poslední obrázek) je docela náročné. Je třeba si dát dobrý pozor na možnou záměnu téměř shodných dílů pro levou a pravou stranu, nebo pro přední a zadní část. Znovu je třeba počítat s měkkostí plastu, protože sestava obsahuje i titěrné díly, které se velmi snadno lámou a ohýbají.
Také se tu naplno projeví zajímavý rys stavebnice. Pokud se lepí díly typu čep - díra, je třeba zkoušet nasucho, protože:

pokud je díra skrz díl, má vetšinou nedostatečný průměr a navíc se kónicky zužuje
pokud není skrz, je moc mělká
občas neodpovídá tvar (obdélníkový čep, čtvercová díra, nebo horizontální obdélník čep, vertikální obdélník díra apod)

Použití brutální síly vzhledem k měkkosti plastu má destruktivní účinky.

Součástí stavebnice je i planžeta leptaných dílů které výrazně vylepšují vzhled modelu (mřížky atd.). Špatnou zprávou je, že monoho detailů (hlavy šroubů, nýtů atd) se dolepuje samostatně a jedná se o díly velikosti desetin milimetru.

Staebnice obsahuje také 2 figurky: sedícího řidiče a stojícího velitele. Chvíli jsem si pohrával s myšlenkou posadit řidiče za volant, ale figurka se tam vůbec nevejde (tedy zásadních bez úprav typu odříznutí asi tak půl centimetru sedací části apod a potom by se tam "možná" vešla). Pokud se to náhodou někomu podařilo, dejte mi vědět, jak na to.

Sd.Kfz 251/1 Ausf.D, hotovo

2011-03-06T15:09:00.007+01:00

Pár obrázků hotového modelu... (vyměnil jsem původní "vodnické" fotky za jiné, které trochu líp ukazují pravou barvu modelu - ale i tak to není žádná sláva).

Sd.Kfz 251/1 Ausf.D, část 7

2011-02-28T09:47:00.002+01:00

Přes víkend jsem spáchal pásy, ale začisťovat otřepy na každé patce bylo nad moje síly. Na fotografiích jsou pásy přilepené zatím jen zespodu. Celá sestava je dost křehká a tak horní část pásu (prověšení) vytvaruju a přilepím až dnes.

Při usazování obtisků jsem někde udělal chybu: po přetření softerem se zkrabatěly tak, jak mají, ale po vypnutí na nich zůstalo množství malých puchýřků, které se nedaly úplně odstranit ani propíchnutím a znovu nanesením softeru. Také jsem při neopatrné manipulaci s modelem udělal v jednom zrovna změklém obtisku docela slušnou díru.

Ještě domaluju nějaké ty AK stečeniny a musím prachem trochu sjednotit kolovou a pásovou část podvozku.

Sd.Kfz 251/1 Ausf.D, část 6

2011-02-25T08:40:00.000+01:00

Na podvozkové části chybí dodělat ještě pár detailů. Ukázalo se, že kolega modelář má pár zbývajících dílů, které bych tedy nemusel vyrábět (a jestli nezapomene, tak mi je dnes donese). V mezičase jsem se věnoval té části podvozku, která už je hotová (blátíčko apod). Potom jsem mohl přilepit všechna kola pásové části.

Docela hodně času jsem strávil hledáním nějaké zajímavé kamufláže. Dost mě lákal typ "ambush", ale nakonec se ukázalo, že na tomto typu vozidla (251/1) se vyskytoval velmi zřídka (a možná, že vůbec). Měl jsem vybraných pár kandidátů, ale nakonec jsem zvolil "freehand" trojbarevnou - tenké stříkané čáry.

Místy jsem to docela zbabral a musel jsem opravovat, ale nakonec se mi výsledek zdá ucházející. Uvidíme, co s tím udělájí další patinovací kroky.

25.2.2011
Kolega nezklamal a tak jsem mohl večer dorazit podvozkovou část, nastříkat a opatinovat. Po nasazení kol to stejně není moc vidět.

Teď už jen ty pásy.......

Sd.Kfz 251/1 Ausf.D, část 5

2011-02-14T16:49:00.004+01:00

Dnes jen pár obrázků. Po dlouhém rozhodování a nekolikanásobném přemalování (obličeje) figurky řidiče jsem se rozhodl, že tam stejně nebude moc vidět a tak jsem řidiče vlepil na místo. Tím pádem jsem mohl (konečně) slepit obě poloviny korby.
Dodělal jsem i nějaké drobnosti - kanistr, schránky na náboje apod, prostě to, co by se po slepení dovnitř už dávalo jen s problémy. Takže poslední možnost podívat se....

Při lepení horního dílu korby byl docela problém s napasováním na spodní část a tak jsem se nevyhnul použití hrubé síly a tmelení. Taky to vypadá, že figurka řidiče tam pasuje velmi natěsno.

Sd.Kfz 251/1 Ausf.D, část 4.

2011-02-07T14:20:00.004+01:00

V přední části interieru jsem konečně dodělal všechno, co tam mělo být a nešlo by dodat později. Už bych mohl korbu slepit, ale ještě trochu váhám, zda použít figurku řidiče, nebo ne.

Konečně jsem také vyřešil problém dvířek u bočních schránek. Ty jsou v leptech spolu s realističtějším zpracováním zámku, bezpečnostního řetízku atd. Dvířka přední schránky na modelu jsou trochu kratší než ostatní, zatímco v leptech jsou všechny stejně velké.
Dvířka jsou také ve stejné úrovni jako boční stěna (nejsou zapuštěné, ani nevystupují na povrch), a dlabat boční stěnu abych tam leptaná dvířka zapustil se mi teda vůbec nechtělo. Nakonec jsem použil plastovou destičku (tl. 0.13 mm), do které jsem vyřezal příslušné otvory a nalepil na boky korby.

Nyní jsou boční schránky přilepené ke spodní části korby. To umožnilo přilepit také přední blatníky (je třeba dát pozor na správnou vzájemnou polohu).
Teď už můžu dodělat pár chybějících detailů na spodku korby a na blatnících.

Sd.Kfz 251/1 Ausf.D, část 3.

2011-01-31T09:00:00.005+01:00

Konečně jsem do interieru dolepil všechny ty drobnosti a mohl ho nastříkat základní barvou (XF-60). Některá místa (hlavně rohy a kovové díly) jsou ještě předstříknuté hnědou (XF-10).
Detaily jsou malované barvami Vallejo Model Color. Dřevěné části lavic jsou natřené olejovou přirodní umbrou (kouskem molitanu).

Na skleněné části jsem použil periskopovou barvu Vallejo Panzer Colors. Použil jsem ji poprvé a výsledek podle mne vypadá celkem zajímavě.
Dalším krokem bude patina - wash, odřeniny atd. prostě všechny ty triky jako vždycky.

Na závěr opět oblíbený pohled:

Sd.Kfz 251/1 Ausf.D, část 2.

2011-01-24T08:57:00.004+01:00

Dnešní postutp není až tak výrazný, stále jsem se babral z vnitřkem. Většina strojů Ausf.D měla sedací část lavic z dřevěných lišt (na rozdíl od dřívějších verzí, kde bylo klasicke čalounění koženkou). Upravil jsem lavice ze stavebnice tak, aby vypadaly jako dřevěné. Mohl jsem je vyrobit znovu, ale nějak se mi v tom okamžiku zrovna nechtělo ;-) .
Stále ještě chybí nějaké drobnosti (kabel od vysílačky k anténě, zdroj pro vysílačku a kabel k němu, různé klipsy a držáky za lavicemi), ale už se blíží okamžik velkého pokroku - nabarvení interieru a slepeni korby.

Nemohl jsem odolat a vyfotil si model (1. obrázek) tak, jak je často vidět na různých fotografiích z muzea a podobně.

Sd.Kfz 251/1 Ausf.D

2011-01-14T12:53:00.004+01:00

Ke stavbě tohoto modelu (kromě toho, že to vozidlo se mi prostě líbí) mě mimo jiné inspiroval i članek na stránkach Missing Links. Je to zajímavý seznam vylepšení dnes již staršího modelu. (k tomuto článku se nedá dostat výběrem položek v nabídce na Missilng Links stránkách).
Vyzbrojen znalostmi z článku ,několika sadami fotografií skutečných vozidel a také starší sadou leptů Eduard jsem se pustil do práce. Pokrok není nijak výrazný, protože na modelu pracuju spíš oddechově.

I když byla možnost použít na přední panel vysílačky leptaný díl, z leptů jsem použil jen konstrukci držáku.

A nakonec trochu horroru pro dlouhé zimní večery: článkové funkční pásy firmy HobbyBoss. Jsou titěrné, je jich opravdu hodně a na každé patce se musí začistit dělicí rovina. Postup, který se mi osvědčil a jímž lze dosáhnout skutečně funkčních pásů: přilepit na každý článek patku a po zaschnutí se dají články do sebe celkem jednoduše zacvaknout.

Krupp Protze Kfz 70

2011-01-05T16:25:00.005+01:00

V koncoročním volnu se přeci jen našel čas na ten kus plastiku a tak jako oddychovku (a taky abych si vylepšil minuloroční skóre koupené vs. postavené modely) jsem si postavil toto autíčko. Je to starší Tamiya, musí se trochu brousit a tmelit, ale v podstatě za dvě odpoledne jsem měl hrubou stavbu (podsestavy) hotové. Nijak jsem stavebnici nevylepšoval, jen jsem ji olepil eduardími plechy, které jsem našel pod stromečkem (jak to ten Ježíšek umí pěkně zařídit.... ). Vlastně ano, přidal jsem 4 malé háky do spodních rohů korby.
Na dřevěnou korbu jsem si vyzkoušel "solnou metodu" na odřeniny (poprvé v životě) a výsledek je velmi zajímavý.
Náklad je částečně ze stavebnice, částečně z domácích zdrojů a plachta je z miliputu.

25pdr Field Gun + Quad Gun Tractor, finále

2010-12-30T11:06:00.005+01:00

Na závěr už jen pár obrázků (konečně) hotového kanonu a muničního vozíku.

25pdr Field Gun + Quad Gun Tractor, díl 7

2010-12-13T10:32:00.004+01:00

Malý pokrok s kanonem. Zatím je v lesklém laku a čeká na další patinovací techniky. Fotky za moc nestojí, protože nemám dobré světlo. Ale stejně je to jen pro potvrzení, že se neflákám a stavím.

Jak jsem již psal, kanon zapřáhnu za jiný traktor a proto ta odlišná barva, v tomo případě SCC15. Maximálně jsem ale dodrbal poměr jednotlivých složek při míchání barvy (trapný omyl), takže výsledný odstín je už jen pokus o záchranu.

25pdr Field Gun + Quad Gun Tractor, díl 6

2010-11-24T09:45:00.000+01:00

Traktor by se dal považovat za hotový. Marking je trochu spekulativní, protože z mě dostupných informací není zcela jasné, zda 112 pluk královského polního delostřelectva (122 Fld Rgt RA) přidělený k 43 pěší divizi (Wessex) používal na evropském bojišti toto vozidlo v této kamufláži.

Kanon plánuju použít s jiným modelem (Chevrolet FAT), takže určitě bude v jiné barvě (SCC15).

25pdr Field Gun + Quad Gun Tractor, díl 5

2010-11-18T12:41:00.002+01:00

Interier jsem trochu zašpinil a doplnil pár drobnosti. Ještě jsem dodělal výztuhy na dveře a částečně střechu kabiny, protože se mi vnitřek zdál poněkud prázdný.
Problém s nepasujícími okny na šikmé časti střechy jsem nakonec vyřešil odříznutím původního rámování (nejsou na něm žádně detaily, i když by tam měly být nýty) a po vlepení oken jsem vyřízl nové z plastové desky tl. 0,15 mm a okna jimi orámoval tak, že nové rámování překrylo škvíry mezi oknem a střechou. Trochu jsem si zadělal na problémy při maskování, protože původní Eduard masky už nepasovaly, ale nebyl problém je upravit.

Některá vozidla na fotografiích i ze západní Evropy mají stále na zadní části střechy konstrukci (nebo její části), která původně sloužila k vezení kruhové točny 25 liberního děla. Protože model s ní vypadá zajímavěji, podle fotografií jsem ji vyrobil z plastikových profilů.
Původní plachta ze stavebnice je dost tlustý kus plastu. Vyrobil jsem novou z miliputu, ale nějak se mi nedařilo ji napasovat na správné místo a tak jsem ji nakonec naformoval podle té původní. Jestli ji použiju zatím nejsem rozhodnutý.

A takto vypadá současný stav. Původně jsem měl v plánu maskovat tmavé fleky gumou Tack-it, ale velmi rychle se ukázalo, že na to nejsem ještě dostatečně dospělý (a nebo je to rukama). Každopádně nakonec pomohla osvědčená Tamiya páska. Nařezal jsem si pár šablon, vždycky olepil jednu nebo dvě skvrny a nastříkal. Na dalši jsem použil ty samé masky, jen jinak otočené.

Rezerva, plachta a dveře jsou pouze nasazené. Nechám to chvíli uzrát a možná že přidám ještě nějaký ten flíček.

25pdr Field Gun + Quad Gun Tractor, díl 4

2010-11-08T12:00:00.006+01:00

O barevném provedení je rozhodnuto. Bude to hnědá CC2 + černá SCC14 (černá je popisována jako barva dřevěného uhlí, takže to bude spíš hodně tmavá šedá, něco jako Revell 9 antracit).
Barvu SCC2 jsem namíchal z barev Tamiya podle návodu Mike Starmera (je např. i v návodu Autsinu Tilly firmy Tamiya): 5 dílů XF-68, 4 díly XF-3, 1 díl XF-1

Interier je sestavený a nabarvený (ještě tam budou nějaké batohy, zbraně a tak podobně). POkud se mi podaří najít (a namalovat) nějakou figurku řidiče, dám ji tam (ta ze stavebnice není úplně to pravé). Dveře budou zavřené, pouze pokop na střeše bude otevřený.
Momentálně dolepuju a maskuju okna kabiny a mezi námi, není to vůbec žádná sranda. Jako kdyby ty díly dělaly dvě různé firmy (speciálně malá okna na šikmé části střechy). Tmelení se nevyhnu.

25pdr Field Gun + Quad Gun Tractor, díl 3

2010-11-02T08:41:00.005+01:00

Traktor se začíná rýsovat. Interier je už olepený plechama a v podstatě pripravený na nástřik. Pořád jsem se ale nerozhodl, jakou kamufláž zvolím. tedy spíš, jake barvy použiju, kamufláž je jasná - mikymauzí uši. Zatím vybírám mezi třemi variantami:
hnědá SCC2 - tmavě hnědá SCC1A, hnědá SCC2 - černá SCC14 a nebo zelená (OD) SCC15 - černá SCC14.

Model na fotografiích je jen sestavený, dá se rozebrat do podsestav. I při největší snaze na některých místech vznikají mezery (např. kryt motoru), které budu muset tmelit nebo jinak odstranit.

Na děle jsem se bavil zejména se štítem (leptaný je možná trochu moc tenký, ale proti púvodnímu ze stavebnice je přeci jen lepší). Pro mne největsím problémem bylo při manipulaci ho neohnout nebo nezkroutit. U některé drobotiny nebylo zcela jasné, kam se má přilepit a některé nýty na leptaném štítu chybí. Ale celkově to vypadá dobře.

Chybí už jen kruhová točna, která při transportu byla (většinou) připevněna zespodu na lafetě. Systém upevnění je ve stabevnici brutálně přesazený a vůbec se mi do toho nechce. Pohrávám si i s myšlenkou ho tam nedat, protože jsem viděl fotografie, kde točna není pod lafetou, ale je vezena na muničním přivěsu.

25pdr Field Gun + Quad Gun Tractor, díl 2

2010-10-27T13:30:00.001+02:00

Další postup spočíval hlavně v dotmelení a vybroušení potrebných ploch a potom v olepení modelu leptanými díly.

Sestavení některých částí vylepšených lepty je trochu složitější záležitostí, návod není úplně jasný. Například zaměřovací optika: nejprve návod a fotografie ze stránek Eduard
(obzvláště zajímavé detaily jsou na ilustračním fotu zakroužkovány)

(fotografie a návod jsou dostupné na webových stránkách firmy Eduard)
a fotografie skutečného kanonu.

(fotografie pochází z internetu a bohužel už nevím odkud. Použil jsem je pouze pro ilustraci a všechna práva patří jejich autorům).

Z nich nakonec vyplývá, že návod je správně (včetně "correct position" dílu X8, který soudruzi z Japonska navrhli asi podle nějakého úplně jiného děla), leptaný díl 21 má poněkud podivný tvar (zvláštní "packa" vpředu nalevo) a také se dozvíme, kam a jak máme přilepit díl 27. Zato ilustrační foto je úplně mimo.

Muniční vozík je celkem snadnou záležitostí. Trochu obtížnějsí je dolepit blatníky na leptané držáky, ale po několika pokusech na sucho se věc podařila. Protože nemám ještě připelená kola, nejsou přilepeny ani leptané zástěrky (protože bych je při následující manipulaci určite ulomil).

Použil jsem všechny díly ze sady, i když si nejsem úplně jistý, jestli náhodou detaily na vrchní straně nejsou nějaká speciální polní nebo poválečná úprava, protože na mě dostupných fotografiích jsem nic takového nenašel.

25pdr Field Gun & Quad Gun Tractor

2010-10-19T14:00:00.001+02:00

Stařičká stavebnice firmy Tamiya, ale stále jediný hráč na trhu (i když co se týká 25ti liberního kanonu, pronikly různé šumy, že Dragon do toho půjde...). O novém Quadu zatím nikdo nic.
Výlisky jsou z podstaně tvrdšího plastu, než s jakým jsem se v poslední době setkal a samozřejmě dělicí rovina je dost výrazná. Takže bude broušení a tmelení a broušení a ... atd. Za dobu existence stavebnice dostala různá hodnocení od "docela dobrá" přes "tvarově nepřesná" až po "úplný odpad", ale časem nasyslené doplňky (Eduard) by měly hodně pomoci (ano, jako obvykle stavebnici zrála ve "spižírně" docela dlouho).

Model se vyskytuje ve dvou variantách: samostatně tahač a dělo (plus stádo figurek obsluhy poněkud zombíkovitého typu) a nebo varianta na obrázku (pouze jeden zombík za volantem). Protože africké bojiště (ani italská fronta) nepatří mezi mé oblíbené, zvolil jsem tuto stavebnici (co taky se spoustou zombíků v kraťasech, že?). Možností zbarvení z evropského bojiště není tolik, ale nějaka hnědá, nebo zelená "z ušima" (Mickey Mouse) se snad najde.

Zatím toho k ukázání moc není, protože jsem se věnoval spíše podsestavám (zatím jsem se vyhnul i leptaným doplňkům, protože podzimní počasí, chřipkové období a sekundové lepidlo je pro mě vražedná kombinace). Na obrázcích je vidět, že tmelit je nutné.

Podvozek a vůbec celý spodek vozidla je hodně zjednodušený, ale většinou nebude vidět a tak to nebudu řešit (no možná, když mě chytne AMS tak ano, protože jsem našel celkem zajímavé detailní fotografie..... :-) ).

Pz.Kpfw III Ausf. M, finále

2010-10-10T21:44:00.004+02:00

Dokončený model (konečně):

Pz.Kpfw III Ausf.M díl 6.

2010-09-20T10:20:00.000+02:00

Dokončil jsem nástřik základní kamuflážní barvou, plus nějaké to zesvětlení a jemný pokus o modulaci štetcem. Už nebudu zakládat nové téma, ale postup a fotky budu postupně přidávát sem.

Další kamuflážní barvy, odřeniny, lesklý lak a obtisky....

Wash....

Nějaké ty další patinovací techniky: špína, šmouhy, šplouchance bláta atd (fading, rainmarks, ...). Už jsem nasadil šircny, protože v dalším postupu už budu jen dodávat vezenou výbavu - zvedák, nářadí, lana a tak podobně. Teda ještě přilepit přední dvířka vstupů na bocích věžě a hlavně kulometů. A ještě musím trochu doladit povrch na některých místech (třeba výfuk a okolí).

Model s úpravami popsanými výše (kromě tažných lan, ty ještě nejsou hotové) a focený za trochu jiného světla (měl jsem volno, takže jsem byl doma a mohl fotit za denního světla)

Pz.Kpfw III Ausf.M díl 5.

2010-09-06T11:51:00.007+02:00

Do věže jsem ještě dodal nějaká ta "zavazadla" osádky (z domácích zdrojů), přilepil velitelskou věžičku a olepil věž detaily. Boční dvířka jsou ve stavebnici z jednoho kusu, který jsem musel rozřezat a upravit zevnitř, protože tam nemají žádné detaily. Také jsem musel odpreparovat části pantů a přilepit je na odpovídající místa na věži.
Po slepení obou dílů věže došlo na obávanou část: tvarované šircny.

Při použití leptaných dílů na věži nás čekají 3 zrady (viz čísla na obrázku dole):

Zadní díl, který je třeba ohnout do požadovaného tvaru má na vnitřní straně vyznačeny plochy, kde je třeba díl přilepit k nosníkům. Toto by výrazně ulehčilo práci, pokud by vyznačená místa byla symetricka k svislé ose. Což ale nejsou (liši se cca o 1 mm) a tak jsem celý díl musel odlepit, rozměřit a přilepit znovu.
To, že díl nosníků je z jednoho kusu je velmi dobrý nápad, protože není problém s umístěním jednotlivých částí. Zajímave bylo, že levý díl sednul naprosto přesně, zatímco pravý úplně nelícoval se spodní hranou věže. Ale n nebylo to nic hrozného. Finta je v tom, že po sestavení přesně podle návodu (a vlastně díky konstrukci z jednoho kusu to ani jinak nejde) a osazení bočních panelů zjistíme, že by se věž nemohla otáčet, protože by jí vadily všechny vystupující elementu na korbě (a je to vidět i na obrazku přímo od výrobce - v červeném kroužku).
Pokud vytvarujeme i přední části "šircen" (tak, jak v originále byly, zjistíme, že nosná konstrukce s tím nepočítá (a navíc, pokud si nedáte pozor jako já, díl se ohne přesně v místě, jde je z vnitřní stany vyzačeno místo pro přilepení k nosné konstrukci).

Celá konstrukce je hodně křehká a tak už teď nemám moc chuť něco opravovat (leptané dily vydrží ohnutí jen několikrát). Možná by u Eduardů mohli svoji práci taky trochu otestovat.
Navíc se mi do celé sestavy teď nevejdou odnímatelné části, protože jsou asi o 1 mm širší. A způsob jejich uchycení je mi také záhadou. Budu ještě muset znovu projít návod a třeba na to přijdu.

Obrázky jsou z návodu a z webu firmy Eduard a jsou tu pouze pro ilustraci.

Jako oddech od leptaného šílenství (celá ta konstrukce na věži má tendenci pořád o něco zachytávat a různě se kroutit) jsem začal nástřik korby základní kamuflážní barvou a trochu si pohrál se světlem (pokus o modulaci).
Celou sestavu výfuku jsem natřel rezavou Humbrolkou a do ještě mokré barvy vtupoval nastrouhaný pastel různých rezavo - oranžových odstínů.

Jen tak pro ukázku jsem nasadil šircny, aby byl vidět rozdíl a trochu mě to zvyklalo od původního záměru postavit model se šircnami. I bez nich vypadá dost dobře.

Pz.Kpfw III Ausf.M díl 4.

2010-08-30T12:29:00.009+02:00

V této fázi stavby obvykle podlehnu panice, že v dalších krocích se mi už nepodaří sestavit a nabarvit pojezdovou část a tak se věnuju pásům a patině. Protože boky korby nebudou za šircnami moc vidět (a taky díky zjednodušení podvozku ve stavebnici) , pojal jsem to jako možnost procvičit si práci s pigmenty a "blátíčkem". Docela mě to bavilo a dost jsem se na tom vyřádil, jen mě trochu překvapilo, že blátivá směs z Migova akrylového resinu zůstala lesklá. Ale další vrstvy pigmentů nasucho to spravily.
Samozřejmě, že jsem přitom poulamoval kusy rámu pro šircny, i když jsem se snažil dávát si pozor.
Tmelení stop povyhazovačích na článcích pásů (dva na každém) byl taky zážitek. Samotné sestavení a osazení pásů byla potom už těžká pohoda, a protože horní část pásů nebude vidět, ani jsem neřešil nějaké prověšení.

Interier věže jsem doplnil mixem dílů ze sad Eduard a Verlindem, plus nějaké ty kablíky atd. Sedačka velitele je vlastní výrobaz, protože i když ji Verlinden má v návodu zakreslenou, součástí sady není (a to, co je v originál stavebnici Tamiya se sedačkou nazvat nedá). Podle fotografií jsem dodělal pomocnyý systém pro otáčení věže obsluhovaný nabíječem. Ještě b y tam někde měla být jeho sedačka, ale nenašel jsem žádný výkres, nebo fotografii, ze které by se dal určit tvar a způsob uchycení.
Celý vnitřek jsem nastříkal směsí Dunkel Gelb a bílé Tamiya. Omylem jsem vzal lesklou bílou a výsledek byl poněkud divný - asi s lesklou bílou (byť míchanou) neumím pracovat. Naštěstí se výsledek dal umravnit následným patinováním a taky pomůže celkem uzavřený prostor věže.

Vež jěště není slepená, chci prostor trochu "zabydlet". Na přední stěně veže musím ještě doplnit systém utěsnění proti vodě, který ve stavebnici není (a nějak schovat škvíru, co tam je teď).

Pz.Kpfw III Ausf.M díl 3

2010-08-23T12:32:00.007+02:00

Stavba pokračovala další leptanou drobotinou na korbě. Trochu byly problémy s umístěním. Některé díly bylo třeba přilepit až po sestavení konstrukce držící šircny, což jsem samozřejmě neudělal, a tak jsem nekteré detaily musel odlepit a znovu přilepit (někdy i na trochu jiné místo - například kryt složené antény).
Rám pro šircny se dal kupodivu sestavit celkem snadno, díky promyšlené konstrukci leptu, Problém byl ho správně přilepit, zejména zadní nosník.

Jak je mým dobrým zvykem, při další praci jsem nešetrně zavadil o levou konstrukci, a celá sestava se v přední části výrazně ohnula směrem dolů. Naštěstí lepené spoje vydržely a tak šlo všechno narovnat.
Po srovnání s fotografiemi jsem odlepil oba přední blatníky a přilepil je znovu více skloněné (taky se tím odstanila podivná mezera mezi boční částí blatníku a korbou).
Musel jsem projít několik fotografií a výkresů, než jsem našel nové místo pro hasicí přístroj, protože na původní místo se nevejde kvůli zadnímu nosníku konstrukce pro šircny.

Díly pro sestavení masky kanonu jsou také součástí sady Eduard, ale protože jsou pro model Tamiya, po hodince pokusů je nějak upravit, aby pasovaly, jsem použil původní díly ze stavebnice.
Pro hlaven RB model jsem musel zvětšit otvor v plastovém dílu (na kterém jsou zepředu dva brutální otisky vyhazováků). Přední díl masky ještě není přilepený, nejprve chci vnitřek nastříkat základní kamuflážní barvou.
Model už začíná nabírat tvary předlohy.

Pz.Kpfw III Ausf.M díl 2

2010-08-16T12:17:00.012+02:00

V poslední době jsem se s modelařením trochu zasekl (dovolená, život, vesmír a vůbec...), ale hlavně, jak to bývá již dobrým zvykem, teprve po vlepení inerieru do korby jsem se dostal k fotografiím, které ukazovaly variantu M a jak již každý tuší, celkem se lišily od toho, co jsem do modelu zalepil já.
Jsa otráven, zahrával jsem si s myšlenkou začít stavět úplně jiný model, ale nakonec jsem pokračoval aspoň věží (dík Juniore). Naroubovat kanon původně určený pro stavebnici Tamiya do modelu Dragon nebylo zase az tak jednoduché, ale podařilo se (včetně nějakých těch doplňujících detailů. které stejně asi nebudou vidět). Věž stále není dokončená.

Nakonec jsem se dokopal k tomu vyrobit dvě nové skřínky na náboje, odlepil, trochu přeorganizoval a znovu přilepil některé díly v korbě, dolepil sedačky, dopatinoval a ryche celou korbu zalepil, aby stavba trochu postoupila kupředu (a případné nesrovnalosti už opravdu nebudu řešit).

Slepenou korbu jsem začal olepovat detaily, jak původními ze stavebnice, tak z leptaných dílů Eduard. Mřížky vstupu vzduchu jsou z velmi staré sady firmy Elefant, kterou jsem koupil hodně dávno v bazaru (Eduardí sada je totiž pro model Tamiya. Set pro model Dragonu Eduard už nevyrábí a mřížky pro Tamiyu jsou trochu užší).

Zároveň jsem začal přípravu podvozku na malování a patinování. Za "šircnama" ho stejně nebude moc vidět a tak si aspoň zkusím nějake to migozabahnění. Kola jsou zatím jen nasazená.

Pz.Kpfw III Ausf. M

2010-07-14T12:25:00.006+02:00

Německý tank Panzer III, zejména pozdější varianta z 50 mm kanonem a pokud možno hodně "ošircnovaná" někde od Kurska se mi vždycky líbila. Před dávnými věky se ke mě dostala stavebnice Revell Flammpanzer III (přebalený Dragon) a po zjíštění, že díky extra dílům v krabici s ní bez problémů postavim i verzi M, jsem si ji nechal.
Postupem času se ukázalo, že to až tak bezproblémové nebude. Stavebnice už má svoje roky a navíc je mixem několika variant Pz 3 firmy Dragon, vana korby je dokonce ještě starší (pův. Gunze Sangyo). Ale už jsem to bral, jako že mám vystaráno, a když byly nějaké volné finance, žádná jiná Ausf.M zrovna nebyla k dostání, potom se nakupily nějaké ty doplňky no a teď přišel čas model postavit (krom jiného model je v docela velké krabici a třeba se uvolní nějaké místo ve skříni s nasyslenýmoi modely).

Jedna z nepříjemných věcí je, že ramena pojezdových kol jsou vylisována spolu s vanou korby. Díky množství extra dílů v krabici (označené jako "not for use") je k dispozici celá sada samostatných ramen. Po několika letech (!) váhání jsem se nakonec rozhodl nechat ty původní, doufaje, že "pod tím blátem to stejně nebude vidět". Náhrada není zase až tak jednoduchá, ale samozřejmě se udělat dá.

Dalším problémem je, že vrchni část korby je původně z nějaké starší varianty tanku, která měla jiné světlomety vpředu na blatnících. Pro výrobce to není problém, prostě v návodu ukazuje přesně, co se má odbrousit a kde umístit nový světlomet. Na vrchní straně blatníku je nádherně zpracovaný protiskluzový povrch, který ovšem není vůbec jednoduché nějak nahradit v místě s odbroušeným nevhodným držákem světlometu. Zatím jsem se ještě nerozhodl, jak to vyřeším.

Do modelu jsem napasoval i interierovou sadu (pro Tamiyácký model) firmy Verlinden. Aby vše dobře pasovalo, zúžil jsem vnitřek vany nalepením dvou plastových destiček tloušťky 0,5 mm

Sada není úplně přesná, ale detaily, které nebidou vidět dodělávat nebudu. Na obrázcích je nastříkaná základní barvou a zatím není přilepená. Boky korby a zadní přepážka budou v barve slonové kosti.

17pdr M10 Mk IIc "Achilles", finále

2010-06-27T16:24:00.006+02:00

Model po nástřiku základní barvy (doporučovaný mix barev Tamiya pro britskou SCC15) plus nějaké to zesvětlení a rozbití světlejším odstínem (a taky nenápadný a skromný pokus o trochu modulace).

Model s nanesenými obtisky, drobnými odřeninami, lesklým lakem a washem. Jak tyto, tak fotky nahoře jsem fotil s nedostatečným osvětlením v bojových podmínkách, takže odstíny barev jsou poněkud mimo.

Následovaly další běžné patinovací techniky, jako fading, různé stečeniny, pigmenty, zaprášení (Buff) a podobně.
Na základě kritických ohlasů (a pravdivých) jsem "odpreparoval" a znovu přilepil kryty poklopů řidiče a radisty ve správné (správnější) poloze.
Toto jsou fotografie už hotového modelu, ověšeného vším možným, co by si tak osádka mohla vézt. Většinou jsou to věci z domácích zdrojů nebo zbytky jiných stavebnic. Plachty jsou vyválené z miliputu. Maskovací síť (můj první pokus o "hessian tape") je z nabarvené gázy a nařezaných proužků Tamiya pásky. Doplňky jsou malované barvami Vallejo Model Color a snažil jsem se je trochu vystínovat.

Na závěr jeden detajlněší pohled do věže.

17pdr M10 Mk IIc "Achilles", díl 3

2010-05-16T17:59:00.008+02:00

Vnitřek věže obsahuje celkem složité (na sestavení z kovových dílů) držáky na munici. Při stavbě jsem narazil na problém s eduardí sadou: na rozdíl od US verze, kdy jsou všechny náboje otočené jedním směrem, jsou v britské variantě náboje uloženy zrcadlově, z čím ale leptaná sada nepočítá (jsou tam dvě stejné planžety), takže jeden držák se musí naohýbat obráceně.
Na zadní stěně ve stavebnici chybí oko pro manipulaci z věží (stejné jako jsou na stranách vpředu), a držák pro kulomet má být ne na horní hraně, ale na stěně uvnitř věže.

Další úpravy se týkají hlavní zbraně. Doplnil a vylepšil jsem pár detailů. Hlavní změnou proti stavebnici je ale tvar a vlastně celá sestava chránící obsluhu při zákluzu děla po výstřelu. Boční díly jsou ve stavebnici příliš dlouhé a celá sestava je moc široká. V podstatě jde o to, že sedačka nabíječe (mimochodem, z návodu nějak úplně vypadla) by bránila pohybu děla ve svislé ose. Celou sestavu jsem se snažil udělat podle dostupných fotografií.
Na další fotografii je vidět jiné umístění držáků výbavy na zadním pancíři, umístění hasicích přistrojů a krabice - lékarničky.
Většina recenzí stavebnici vytýká nesprávný tvar úsťové brzdy (zase ty úsťové brzdy!). Soustružená hlaveň RB model je dle mého názoru výborná, jen je třeba trochu popřemýšlet, jak ji připevnit k modelu.

Před přilepením předních blatníků jsem nastříkal a částečně napatinoval podvozek a pásy. Zbytek dodělám až z celým modelem, ale se moc nelišila horní a spodní část vozidla. Blatníky jsem vytvaroval podle návodu, potom je vyžíhal v plameni plynového sporáku, aby plech změkl a dal se lépep tvarovat a kvůli pevnosti jsem spoje nelepil, ale pájel. Byl to můj první vážnější pokus o pájení leptaných dílů a nebylo to bezbolestné. Naštěstí díly jsou docela velké a ze spodní strany nebudou vidět. Potom jsem se snažil znázornit poškození (inspirován dobovými fotografiemi).

Posledním krokem bylo přilepení otevřených poklopů na korbě. Musel jsem upravovat jejich panty, protože bez úpravy by moc "ležely". I tak si myslím, že můj pokus nedopadl úplně dobře.
Vylepšení modelu zbytkem leptaných detailů už šlo bez problémů.

17pdr M10 Mk IIc "Achilles", díl 2

2010-04-18T13:20:00.002+02:00

Stavba pokračovala interierem korby, který je ve stavebnici celkem dobře znázorněný, ale i tu lze provést několik úprav. Převodovka je pozdějšího typu a tak na konci krytu už nebylo žebrování. Také jsem doplnil pár detailů z olověného drátu.

Podle jednoho ze stavebních článků na internetu je po nasazení vrchní část korby v zadní části cca o 1 mm níž, než vepředu. Není to moc vidět, ale je to opravdu tak (možná ne úplně 1 mm). Pozici jsem upravil nalepením pásku plastu na zadní přepážku (asi 0,5 mm, ten bílý proužek).

Začal jsem i interier věže, ale systém uchycení nábojů je tak složitý, že jsem to dočasně přerušil, a věnoval se dále korbě.
Na rozdíl od US verze typu M10 (a také na rozdíl od stavebnice) nebyly náboje uloženy v lepenkových válcích, ale přímo a střídavě proti sobě. Držáky jsem vyrobil z tlutší plastikové destičky podle originálních dílů stavebnice a náboje "naklonoval" (jako vzor jsem použil 5 ks nábojů, které byly ve stavebnici). Dal jsem tam jen tolik nábojů, aby po slepení vytvořili dojem plných držáků. Řemeny držící náboje jsou uchyceny v očkách ze sady leptů.

Interier jsem doplnil ještě několika brašnami a složeným krytem vysílačky. Další možné doplňky tam dodám (možná) až po slepení korby.
Původně jsem uvažoval, že použiju pásy ze stavebnice, ale jsou velmi tuhé a moc dlouhé. Nakonec volba padla na zbylé článkové pásy (typ T62) ze stavebnice M4 Firefly firmy Dragon. Každý pás má 73 článků a 146 konektorů - docela jsem si máknul, ale jsou částečně funkční.

Díky tvaru korby vznikne na pásy asi 5 mm široká mezera. Normálně nebude vidět, ale při otevřeném interieru může při určitém úhlu pohledu dovnitř prosvítat světlo. Funkčnost pásů mi umožní slepit nejprve korbu a potom teprve nasadit pásy (a předtím plastovou destičkou zaslepit nežádoucí otvor), což by s původnímy pásy ze stavebnice nebylo možné.

Crusader AA Mk.III. finále

2010-04-18T12:36:00.001+02:00

Model je konečně hotový. Znak 11 obrněné divize na předním blatníku je na jasně žlutém pozadí, ale na fotkách to vyšlo nějak úplně jinak.

Po "připomínkovém řízení" kolegů modelářů jsem provedl několik úprav, z nichž nejviditelnější je barva hlavní obou kanonů, které měly být v barvě kovu (gun metal).

KTM 250MX, dokončení

2010-04-05T22:00:00.000+02:00

Dokončená motorka. Figura jezdce mi dala docela zabrat a nesedí na sedadle úplně správně, ale bez hrubé chirurgie by to asi ani nešlo.

Hurá zase na nějaký pořádný model (= tank) :-)

17pdr M10 Mk IIc "Achilles"

2010-03-28T20:44:00.004+02:00

Další z modelů, které již delší dobu "zrály" v zásobárně nepostavených modelů (zdá se, že zásobárna začíná mít nějaký problém s nadváhou, nějak moc nakynula). Hlavním impulsem k začátku byla skupinová stavba na Modelforu "Lovci tanků Tiger".
Původně jsem si chtěl postavit variantu z krabičky, Kanadské vozidlo "Caribou". Protože ve stavebnici ale nejsou všechny obtisky potřebné pro stavbu, chvíli jsem uvažoval o dvoubarevné variantě Gardové divize, jak ji nabízí firma AFV Club. Nakonec jsem skončil u mé oblíbené 11. Obrněné divize, i když nemám ještě dostatek podkladů.

Stavebnice není bez chyb, ale vyzbrojen informacemi z internetu, či z časopisu Miliraty In Scale Aug 2002 jsem se rozhodl chyby napravit, kromě nesprávných úhlů korby a tvaru věže, které podle mě celkový vzhled vozidla

nijak nekazí
nechce se mi do nich

Zatím hlavně připravuju díly (obrušuju ty části, které budou z leptů) a podsestavy. Momentálně zatím jedinný příspěvek ke stavebnici jsou hlavy šroubů v interieru u převodovky a úprava zadního krtyku převodovky tak, aby odpovídal modelu "late", tedy Mk IIc.

Většina dílů na fotografiích je zatím jen sesazena nasucho (převodovka už je slepená). Stavebnice je z dost měkkého plastu, takže je třeba zvýšené opatrnosti. Díly pasují celkem obstojně, ale je doporučuji před sestavením vyzkoušet a eventuelně zbrousit dosedací plochy dílů.

Crusader AA Mk.III. díl 5

2010-03-11T09:00:00.001+01:00

Pomalu se blíží finále a tak se nebudu moc rozepisovat, jen postupně přidávat obrázky. Celá stavba se teď nějak natahuje. Pořád chybí ještě nějaká další drobnost.
Základní nástřik barvou SCC15 (Tamiya Mix 5pts XF61 + 2pts XF62 + 2pts XF3 a zesvětlené přidáním svělte šedé)... zajímavá barva, čekal jsem něco trochu jiného.

Model po aplikací různých patinovacích technik a nanesení obtisků, ale stále ještě s lesklým povrchem. Brašny na věži čeká ještě zesvětlění (až uschne olejová barva), náklad přikrytý plachtou na motoru by už mohl být, ale další náklad na předním pancíři je zatím jen "fake" (pod plachtou má být muniční bedna, která tam zatím není...).

Mírný pokrok v mezích zákona. Najdeš 5 rozdílů?

Crusader AA Mk.III. díl 4

2010-02-23T06:27:00.009+01:00

Abych mohl slepit korbu a blatníky, nejprve jsem nabarvil a částečně napatinoval kola a pásy. Potom jsem slepil korbu a celý spodek vozidla "oplechoval". Pásy jsou původní ze stavebnice a jsou přichycené na prvním a posledním pojezdovém kole tenkým měděným drátkem.

Po změnách vynucených objevením se nových podkladů (tentokrát naštěstí celkem včas) jsem pokračoval v interieru věže. Ještě tam budou náhradní bubnové zásobníky, dva po obou stranách sedačky střelce a další dva na podlaze věže.

Iterier je už skoro hotový, jen je třeba ještě umravnit "wash" a domalovat některé drobnosti (nejvíce viditelné části interieru nebudou bílé, ale v kamuflážní barvě).

Posledném krokem před slepením věže bude ješte lehký drybrush kanonu nějakým kovovým pigmentem.

Crusader AA Mk.III. díl 3

2010-02-14T21:45:00.013+01:00

Věž má již skoro hotový interier (tedy tu část, která je v horním díle). Většina detailů je z leptů Eduard a kabeláž z olověného drátku. Moc toho stějně nebude vidět. Ještě tam chybí:

vnitřní osvětlení (lampy budou na koncích těch drátků)
brašny (ze stavebnice), ale až po nabarvení
píst ovládání elevace kanonů + tlakové hadice
polstrování na hranách stropu věže
lafetace kanonů

Prostě už jen samé drobnosti.

Takto vypadá věž nasazená na spodní díl. Ten už vypadal i líp, jenže pak se ukázalo, že systém ovládání věže je ve skutečnosti trochu jiný, a tak jsem ho vyoperoval a musím ho znovu vytvořit. Po obou stranách sedačky střelce budou ješte 2 držáky se zásobníky nábojů a 2 další budou na podlaze věže vpředu. Kopie bubnových zásobníků se mi už doma začínají množit.
Plus samozřejmě nějaká ta kabeláž a válcovitý kryt na podlaze přesně uprostřed.

Poslední obrázek je spodek korby těsně před přilepením vrchího dílu. Chybějící detaily (batohy, polní lahve apod.) tam dolepím až později.

Láhve se stlačeným CO2 (k hašení požáru v motorovém prostoru) asi ve skutečnosti nebyly červené, ale aspoň trochu oživily barvy interieru. Co bylo opravdu uloženo vpředu v prostoru vedle řidiče se asi už nikdy nedozvím.

Crusader AA Mk.III. díl 2

2010-02-07T08:26:00.005+01:00

Stavba pokračuje pomalejším tempem, ale přesto se blížím k už toužebně očekávanému okamžiku, kdy slepím spodní a horní díl korby. Informací o interieru je velmi málo a proto nějakou dobu trvá, než se rozhodnu přidat další detail. Čekám na objednané podklady, takže dodělávám jen věci celkem jasné, abych se vyhnul klasické situaci, kdy se správná fotografie objeví ihned po slepení modelu do stavu, který se již nedá vrátit a neumožňuje nic změnit (stejně to tak nakonec dopadne, ale zatím se aspoň utěšuju tím, že proti tomu něco dělám).

Začal jsem také z výrobou nové podlahy věže většího průměru. Použil jsem plastové destičky tloušťky 0,2 a 0,5 mm a kulatinu 1 mm. Hlavy šroubů (na podlaze, nejsou zatím moc vidět) jsou nařezané z profilu Plastruct.

Na exterieru tanku se zatím moc práce dělat nedá. Dolepil jsem schránky připravené na fotoleptané doplňky (nalepit je teď by v mém případě znamenalo vzápětí je ulomit a poztrácet) a přídavné pancéřové desky na předek vozidla. Trochu jsem upravil hrany tak, aby vypadaly jako vyřezané autogenem.

Crusader AA Mk.III

2010-01-16T23:22:00.007+01:00

Model firmy Italeri mi už delší dobu "zrál" ve skříni. Po prvním nadšení postavit si stroj používaný u Čs brigady na západě se ukázalo, že to nebude tak snadné, protože brigáda používala stroje typu Mk II. Konverze by asi nebyla tak těžká, ale model by musel mít zavřenou věž, protože na tyto variantu asi neexistují žádné dostupne informace interieru. Tím by model ztratil to kouzlo, které pro mě má.
Postupně se dařilo shánět podklady zejména na interiér věže. Velkou inspirací byly články Skyraker Crusader of the Heaven a Overhead Protection (2007-01) uveřejněné v Military Modelling Magazine. Tím posledním impulsem ke stavbě byly ale soustružené hlavně RB Models - opravdu výrazné vylepšení proti původním dílům stavebnice.

Trochu jsem měl obavy z toho, že pružinka v sestavě hlavně je při přilepení stlačena a tak tu stale hrozí, že v nejnevhodnější dobu může samotnou hlaven vystřelit do prostoru. Zatím se ale nic takového nestalo.
Pravá hlaveň je výrazně posunutá dopředu. Je vlastně posunutá celá zbraň, aby mohly být oba kanony co nejblíže u sebe. To by závěry nedovolily a tak jsou kanony šikmo a posunuté.
Crusader AA Mk III na rozdíl od varianty Mk II měl na stropě věžě jen jeden (levý) obdélníkový kryt (nebo co to vlastně je).
Púvodní díl podlahy věže ze stavebnice je zjednodušený a má příliš malý průměr. Protože plánuju dotvoření interieru věže, provedl jsem úpravy jak na věži, tak na horním dílu korby.

Podle doporuření výše uvedeného článku a dostupných fotografií je typický "posez" stroje se sníženou zadní částí. Úprava je popsána v článku (ale neudělal jsem ji tak výraznou).

Podle dostupných informací (AFV Interiors, Airfix Crusader Modelling Guide) postupně dodělávám interier aspoň tam kde bude vidět otevřenými poklopy.

KTM 250MX, díl 2

2010-01-16T23:03:00.006+01:00

I přes nedostatek sluníčka v posledních dnech se obtisky na okně vcelku dobře vybělily a tak jsem mohl začít s finalizací motorky. Z obtiskové sady je možné použít číslo 1 až 3. Dvojku vybral můj syn. Zbývá už jen doladit celkový vzhled a zafixovat vše lakem.

Začal jsem dávat obtisky i na figurku, ale tam je jich mnohem více na značně členitějěím povrchu. Kromě toho obsahují různé chuťovky jako rovný pruh obtisku s reklamou, který se má umístit na nohu ohnutou v koleni a podobně. Obtisky jsou dost křehké a vyžadují velkou opatrnost při manipulaci.

KTM 250MX

2010-01-01T15:30:00.001+01:00

Stavebnice je z roku 1986 a v současné době ji firma nemá ve výrobním programu (pokud je mi známo). Ne, nedal jsem se na stavbu civilních strojů, jen je to pro mě výzva a taky trochu oddych od těch pásů a bláta.
Krabička obsahuje 4 rámečky - dva z bílého plastu (na jednou je hlavně figura jezdce), jeden šedostříbrný a jeden pochromovaný. Krom toho je tam sáček s měkkými pneumatikami, dvěma vinylovými bužírkami, kovovou pružinou a několika šroubky. Obtiskový aršík je celkem velký a obsahuje množství reklamních nápisů jak na samotnou motorku, tak na figurku jezdce. Díky svému stáří je lak hodně zažloutlý, takže momentálně je celý aršík přilepený na okně "na vybělení". Protože to v tyto dny se sluníčkem není nic slavného, asi to bude trvat dost dlouho.

Model se dá rozdělit do několika podsestav, které se spojí až při závěrečné montáži. Některé díly (přední vidlice, vnitřní strana výfuku apod.) mají z vnitřní strany otvory (patrně proto, aby se zamezilo propadlinám z té viditelnější strany). Nedalo mi to a všechny jsem vyplnil miliputem.

Na pracovní válce tlumičů přední vidlice jsem použil lesklou samolepící folii KMB Bratislava a výsledek mě mile překvapil.

Celkový pokled na aktuální stav. Další bude až po nanesení obtisků. Zatím se budu věnovat figurce jezdce.

M3 Stuart Hybrid, dokončení

2009-12-23T17:30:00.002+01:00

Celá vrchní část korby je nastříkaná směsí barev Tamiya (zůstala mi namíchaná z předchozího modelu, takže si nepamatuju složení) a porch je rozbitý "post-shadingem" originál Tamiya Olive Drab přímo z lahvičky. Celkový odstín se mi zdál příliš zelený, tak jsem ještě nanesl filtr přírodní umbrou. Na obrázcích to ale stejně není vidět. Po lesklém laku jsem nalepil hvězdy a nápisy (Academy obtisky jsou na dost tlustém filmu a navíc i přes moji snahu stříbřily, takže jsem s s nimi docela užil) a zafixoval matným lakem.

Na matný povrch jsem namaloval pár odřenin a jiné opotřebení provozem (nějak to zaniklo) a lehkým zaprášením Tamiya Buff a pigmenty doladil vzhled. Nakonec jsem přilepil lano a kulomet na věž (tvrdošíjně se bránil a několikrát jsem ho ulomil), domaloval čelní a zadní světla a zasklil je čirou barvou na sklo. Tady je výsledek:

M3 Stuart Hybrid, 3. pokračování

2009-12-13T11:39:00.008+01:00

Věž jsem už považoval za dokončenu, když se mi do rukou dostala kniha S. Zalogy "Modelling the M3-M5 Stuart Light Tank". V jedné kapitole popisuje úpravy Academy modelu a jednou z nich je korekce spodní části věže v přední části. Nejprve jsem to chtěl nechat být, ale po prostudování fotografií skutečných strojů jsem dospěl k názoru, že rozdíl je příliš viditelný a tak jsem z miliputu vytvaroval (správněji: pokusil se) chybějící část.
Držák kulometu vzadu na věži by měl být trochu níž, ale to už se mi opravdu nechtělo měnit.
Nasávání vzduchu pro dieselový motor jsem nakonec slepil a vybrousil z plastových tyčinek a přilepil do vyfrézovaného osazení na krytu motoru. Na zadní část jsem dolepil ze zbytků leptů a hliníkového plechu vyrobené uchycení pro sekeru, krumpáč a ostatní vezenou výstroj. Nechám je prázdné, na stroji bude jen lopata.

V dlaším kroku jsem nití sešil vinylové pásy a nastříkal je spolu se spodní částí korby základní tmavě hnědou barvou (Tamiya XF-10 s trochou černé). Dále jsem na spodek nastříkal nepravidelné fleky "hliněnou" barvou Tamiya (tuším XF-72), trochu Migova blátíčka a pigmenty. Gumové části kol a pásů jsou nastříkané naředenou Vallejo Black Grey z hranami zvýrazněnými nějakou středně šedou Humbrolkou (156?).

Kovové části pásu jsem "oreznul" washem siennou pálenou, do které jsem potom přidal ještě hnědooranžový pigment. Nakonec jsem zuby vyleštil "na kov" Migovým pigmentem Gun Metal (dříve jsem používal nastrouhaný grafit a zatím mám pořád pocit, ze to bylo lepší než ten pigment. Ale třeba ho jenom neumím používat). Pásy jsem nasadil tak, že sešitá část je na horní straně hnacích kol, kde není vůbec vidět. Jsou docela napnuté. Model je připravený na nástřik hlavní kamufláže. Zbytek patiny podvozku provedu až na závěr spolu s celkovou patinou celého modelu.

M3 Stuart Hybrid, 2. pokračování

2009-12-06T12:06:00.009+01:00

V dlaším kroku jsem se věnoval především věži a vrchní části korby. Jak jsem psal už v předchozím příspěvku, interier věže typu M3 Hybrid se lišil od toho, co nabízí stavebnice. V tanku hybrid byl kanon typu M5, na rozíl od M6 v typu M3A1. Hlavní a nejvíce viditelný rozdíl je v tom, že kanon M5 se ovládal (nebo se mohl ovládat) pomocí ramenní opěrky. Také ochrana u závěru kanonu (breech guard) měla jiný tvar. To vše jsem se pokusil na modelu znázornit. Na pravou stranu obvodu věže jsem ještě doplnil ovládací mechanismus otáčení věže a několik detailů (krabic) na stěny věže.
Celý vnitřek je nastříkaný bílou matnou barvou Tamiya, patinovaný Migovým neutrálním washem. Odřenity jsou vyškrábané špičkou skalpelu až na podkladový zelený plast, nebo domalované černošedou barvou Vallejo.

Na předních blatníchích a krytu motoru jsem odřezal vylisovaná oka pro přichycení vezené výbavy a nahradil je leptanými ze zbytku leptů pro jinou stavebnici. Ze stejného zdroje jsou i dva popruhy na krytu motoru. Dolepil jsem všechny ostatní drobnosti podle návodu. Ochranné kryty předních reflektorů jsem se snažil zbrousit tak, aby byly co nejtenčí. Na schránky na zadních blatnících jsem přidal popruhy z hliníkové folie a z plastu malé podpěry, dvě pod každou schránku. Ztenčil jsem blatníky a pokusil se aspoň trochu zamaskovat nedostatek stavebnice (viz předchozí příspěvek) pomocí pásky z plastu tloušťky 0,2 mm.
Model na fotografii ještě nemá slepenou věž a nemá nasazený kryt kanonu.

Protože předloh modelu byla vybavena naftovým motorem, je nutné třeba upravit vedení vzduchu k filtrům na bocích motorového prostoru. Ukázalo se ale , že to není jednoduchá úloha. Podle zatím dostupné dokumentace by mělo být vedení vzduchu (hadice? trubka?) vodorovná, ale konfigurace stavebnice (výška vzduchových filtrů a výstupku z otvorem a mřížkou pro vstup vzduchu) zatím způsobuje, že vedení je vždy výrazně šikmo. Zřejmě se neobejdu bez většího řezání a broušení, ale nejprve musím sehnat dostatečně detailní fotografie nebo výkresy tohoto místa.

M3 Stuart Hybrid, pokračování

2009-11-26T21:23:00.002+01:00

Do interieru jsem doplnil krabice s náboji pro kulomety, radiostanici, vlepil mřížku na výstup vzduchu z motoru (na obrázcích není vidět), ještě trochu dopatinoval a slepil korbu. Mřížku jsem dal i na vyříznutý vstup vzduchu k motoru. Pojezdová kola jsem použil ze stavebnice Tamiya. Jsou sice trochu užší, ale zase mají lepší tvar otvorů (Academy jsou skoro troúhelníkové, správně mají mít zaoblené rohy).

Na tomto obrázku je vidět posunutí pravého kulometu v korbě proti původnímu umístění. Také jsem odřezal plastové stěny na vnějších stranách předních poklopů. Byly příliš tlusté a při otevřených poklopech by to bylo velmi vidět. Odvrtal jsem boční průzory a doplnil vnitřní detaily.

Dalším viditelným problémem stavebnice Academy je, že blatníky začínají na boku korby, ale ve skutečnosti mají začínat pod ním. Špatně se to popisuje, proto je lepší to ukázat na obrazku. Náprava je velmi obtížná a nejspíš to nechám být.

DE-679 USS Greenwood, dokončení

2009-11-26T11:39:00.006+01:00

Po zdlouhavém boji a pokusech o lanoví (plastikové nitě, punčochová niť, nylonová niť) jsem nakonec skončil u vlasce (0,1 mm nabarvený lihovou fixou - podle rady kolegů z Modelfora) a po několika pokusech se nakonec podařilo. Šlo by to ještě vylepšit ale pro začátek mi to stačí).

Nakonec ještě obrázky umístění modelu na podložku. Vodní hladina je nabarvený a na lesklo nalakovaný zmačkaný alobal. Zpěněná hladina je z papírového kapesníku patřičně nabarveného a "drybrushovaného" bílou barvou.

Stavba modelu lodě je něco úplně jiného než model pozemní techniky. Je to víc o různých modulech a částech dokončených včetně patiny ještě před celkovým slepením modelu. Také je třeba dobře si stavbu naplánovat předem (a to opět velmi odlišně od stavby techniky). Ale v domacím skladišti už mám připravenou další loď.

M3 Stuart Hybrid

2009-11-21T11:56:00.002+01:00

Další model, který jsem si chtěl postavit jen jako oddychovku. Už od začátku jsem měl v plánu postavit jednu z obtiskových variant - stroje používaného Rudou armádou, nazvaného "Kujbišev".

Přesto jsem neodolal a sehnal si nějaké podklady a fotografie tohoto konkrétního stroje. Ukázalo se, že věci nejsou tak jednoduché, jak se zdály na první pohled. I když výrobce označil stavebnici jako typ M3A1, ve skutečnosti je ve stavebnici typ M3 s věží pro M3A1. Naprostá většína strojů M3A1 (kromě několika málo kusů ze začátku výroby) měla korbu svařovanou a nikoliv nýtovanou, jak je to ve stavebnici.

Navíc stroj, který jsem si zvolil jako předlohu, je typ tzv. M3 Hybrid - má korbu typu M3 (nýtovanou), ale upravenou věž typu M3A1 - ve veži je starší typ děla a věž nemá podlahu. Pro tento typ je interier dodávaný ve stavebnici nesprávný. Záměr jednoduché stavby vzal za své a pustil jsem se do úprav podle dostupných výkresů a fotografií.

Stroj "Kujbišev" měl instalované pevné kulomety v bocích korby. Tu se ukázal další problém stavebnice: kvůli nabíjení byly kulomety umístěny nesouměrně, kulomet na pravě straně (ve směru jízdy) má být umístěm blíž k pravé straně.

Fotografie interieru korby, zatím bez radiostanice a nějakých dalších drobností, připravený k patinování. Možná by stálo za úvahu dodělat přední část převodovky, ale po zkusmém osazení horního dílu korby se ukázalo, že by stejně nebyla vidět.

DE-679 USS Greenwood, 4. pokračování

2009-10-11T19:34:00.004+02:00

Další pokrok. Model je už kompletně nabarvený, zalakovaný lesklým lakem a částečně patinovaný (wash). Na pravoboku chybí ješte celá sestava záchranného člunu. V dílu jsou tak brutální stopy po vyhazovačích, že ještě nemám úplně jasno, jak to opravit.

Stavba pokračuje klasicky: občas něco ulomím, nebo ztratím. A ještě celkový pohled (tentokrát hladinová varianta):

DE-679 USS Greenwood, 3. pokračování

2009-10-04T22:59:00.003+02:00

Jen pár fotek, aby bylo vidět, že postupuju ve stavbě. Práce spočívá v podstatě v maskování a strříkání a maskování ..... sem tam ulomení nějakého už přilepeného dílu a tak. Taky příprava různé drobotiny (děla, světlomety, dálkoměry a podobně). Fotoleptané zaměřovače na 20mm oerlikony v tomto měřítku je docela nářez.

DE-679 USS Greenwood, 2. pokračování

2009-09-26T16:09:00.004+02:00

Po delší přestávce (e-day a další povinnosti v zaměstnáni) jsem se opět dostal k modelu. Většinu času jsem strávil lepením kovových dílů, leckdy velikosti 0.5mm x 0.5mm. Taky jsem už přilepil leptaná zábradlí na hlavní palubu.

Na fotografiích je model stále jen složený. Kvůli focení jsem ho položil na podstavec ze stavebnice a spodní část trupu. Přesto, že jsem původně chtěl stavět model jako hladinový, zjišťuji, že i celý trup má svoje kouzlo a tak ještě nejsem rozhodnutý.

DE-679 USS Greenwood

2009-09-12T16:26:00.013+02:00

Občas člověka unaví pořád ty pásy, kola a bláto a dostane chuť na nějakou pořádnou změnu. Ta chvíle pro mne nastala teď a tou změnou je model lodě.
Rozhodl jsem se postavit si model eskortního torpědoborce amerického námořnictva DE-679 USS Greenwood (hlavně proto, ze se mi líbí použité kamuflážní schéma).

Základem je stavebnice Trumpeter USS England DE-635, kterou jsem se rozhodl vylepšit leptanými doplňky Gold Medal Models pro torpédoborce třídy Buckley.

Stavba lodě je jiné kafe než pozemní technika, a přesto, že jsem vyzbrojen teoretickými znalostmi jak na to, výsledek je velmi nejistý. Nicméně, je to pro mě velká výzva. Na fotografii je jen pro představu o velikosti model vyfocen spolu s 10ml lahvičkou akrylové barvy Tamiya (menší balení). Další fotografie ukazuje stav, ve kterém je stavba nyní - několik podsestav připravených pro další práci.

Jak je (prý) u modelů lodí Trumpeter zvykem, některé díly pasují úplně perfektně a některé se musí dost výrazně upravovat a tmelit.

Opel Blitz 3t Typ A Radiovůz, díl poslední

2009-09-12T16:12:00.004+02:00

Na závěr už jen obrázky hotového modelu. Nejprve ještě bez nákladu na střeše:

S nákladem a focenými za jiných světelných podmínek. Protože co se týká fotografování jsem naprostý laik, vychází model barevně trochu jinak (skoro na každé fotografii).

A nakonec obrázky vnitřku skříně (i s pokusem o větší detail)

K modelu plánuju dodat ještě dvě figurky a nějakou podložku, ale to je hudba budoucnosti. Možná, když to dobře dopadne, tak se tu nějaký další obrázek objeví.

Opel Blitz 3t Typ A Radiovůz, díl 4

2009-08-30T19:59:00.011+02:00

V interieru jsem doplnil chybějicí kabely, telegrafní klíče a lampy. Potom jsem již mohl přilepit poslední boční stěnu. Do interieru ještě přijdou další věci (sluchátka, zbraně, polní lahve a podobně, různé dokumenty), ale ty tam dodám později (až je budu mít připravené) odnímatelnou střechou.

Po slepení skříně jsem mohl přilepit všechny možné detaily ze sady Eduard. Trochu problém nastal s držáky žebříků na zadní straně, který eduardi vyrobili jen pro jeden žebřík (schůdky). Aby se na něj daly zavěsit oba, musel jsem držáky znovu vyrobit z hliníkového plechu.
Sada obsahuje také panty, petlice a zámky na krabice (pro nářadí atd.) pod skříní. Zámků je dostatek (dokonce jeden navíc) ale petlic je o jednu méně (díl č.76 má být dle návodu použit na krabicích P, Q a O, ale sada obsahuje jen dva kusy).
Podle publikace WWP jsem se rozhodl střechu vylepšit latěmi v místech, kde chodila osádka.
Dodělal jsem vnější a vnitřní detaily dveří (plánuju je přilepit v otevřené poloze) a před stříkáním je zevnitř zajistil Tamiya páskou.
Takto vypadal model po nastříkání základni evropskou žlutou (Tamiya) a základní barvou s přidáním trochy bílé.

Po zaschnutí a chvíli tréninku se stříkací pistolí jsem zača stříkat fleky (flíčky): nejprve Tamiya olivovou zelenou z přidanou základní žlutou (cca 3 : 1) a potom Tamiya měmeckou červenohnědou míchanou ve stejném poměru. Byla to pro mne docela výzva, ale nakonec to nedopadlo až tak špatně (aspoň si myslím). Skříň a kabina řidiče stále není přilepena k rámu vozidla.

Po nástřiku lesklým akrylovým lakem (před patinováním) celý povrch trochu ztmavl, ale opravdu jen trochu.
V dalším kroku musím ještě dodělat detaily na vnitřní straně dveří (kliky) a upravit stožár výsuvné antény. Při vylepšování kovovými díly jsem totiž (jako obvykle) jedním dílkem nakrmil kobercovou příšeru (i když na podlaze už koberec nemám, ty díly tam stejně mizí) a musím ho nějak vyrobit.

Opel Blitz 3t Typ A Radiovůz, díl 3

2009-08-22T08:48:00.005+02:00

Kabina řidiče je už hotová. Všeobecně známé problémy stavebnice italeri s pasováním dílů kabiny se nakonec (v tomto případě) projevily jen málo. Bylo třeba jěště dotmelit a vybrousit resinové díly, protože nedostatky se projevily až po nástřiku barvou. Zatím je kabina nastříkaná základní evropskou žlutou s jemným zesvětlením větších ploch. S dalšími kamuflážními barvami čekám, až bude hotová i skříň nástavby.

Vnitřek skříně je už opatinovaný (odřeniny atd., kromě podlahy). Postupně doplňuju radiovybavení a ostatní věci patřící osádce. Na fotografiích je radiovybavení už částečně zapojené. Zavěšená blůza uniformy je ze stavebnice Dragon SdKfz 251/16 Ausf.C.

Celkový pohled na interier (aktuální stav). Nástavba je složená jen nasucho.

Opel Blitz 3t Typ A Radiovůz, díl 2

2009-08-03T18:45:00.006+02:00

Po delší přestávce, způsobené jednak pracovním vytížením a také jakousi modelářskou krizí, jsem konečně pokračoval ve stavbě modelu. Nejvíc práce bylo na spodní části kabiny řidiče (aby pasovala na rám šasi) a také na interieru nástavby.

Interiér je nastříkaný lesklým lakem a pčipravený na patinování. Postupně si připravuju další vybavení (radiostanice atd.) a další věci patřící osádce.

Zatím jen nasucho sestavený model.

Opel Blitz 3t Typ A Radiovůz

2009-07-04T17:00:00.010+02:00

Po postavení většího počtu modelů spojenecké bojové techniky se mu už zachtělo postavit si taky něco jiného (zatím jen techniku, na nějaký úlet jsem ještě nedozrál). Volba padla na model, který mám již nějakou dobu a postupně se k němu nahromadily i nějaké doplňky.
Modle firmy Italeri Opel Blitz Einheitskoffer Field Radio Truck je další varianta již starší stavebnice nákladního vozu Opel Blitz 3t. Namísto rámečku s korbou valníku obsahují rámeček s univerzální skříňovou nástavbou (einheitskoffer). Inspirací mi byly stránky francouzského modeláře (které buď již neexistují, nebo se jmenují jinak - každopádně je nemůžu najít), který model dost výrazně upravil a doplnil interier radiovozu.

I když na obrázku na krabičce je varianta s náhonem na čtyři kola (typ A), která se pro radiovozy téměř výlučně používala, ve stavebnici je typ S (náhon pouze na zadní kola). Problém naštěstí řeší konverzní sada Plus model.
Eduardí plechy jsem dokoupil později a sada Dragon poslouží jako zdroj všemožných vysílaček, figur a jiného vybavení.

Informací o interieru radiovozu je velmi málo a navíc existovalo značné množství variant. Stavbu jsem začal úpravami nástavby podle publikace WWP. Rozmístění skříní a schránek zhruba odpovídá těm málo fotografiím, které mám, takže jsem ho použil jako základ. Vyřízl jsem oboje dveře, protože je chci mít otevřené. Plast stavebnice je velmi měkký a má tendenci se loupat.

Rozhodil jsem dotazy po internetu, jestli by se přeci jen nenašly nějaké další fotografie interieru a zatím jsem začal konverzi podvozku sadou Plus model. Sada je pěkná, jen návod je na papírku velikosti cca 10x7cm a správně umístění přední nápravy řeší jen velmi zlehka (náprava je oproti typu S posunutá dozadu). Rám typu A má mít v přední části jiný tvar (zhruba od benzínové nádrže se má zužovat směrem dopředu), ale sada s tím nepočítá, a tak jsem to nechal tak. Na fotografii je podvozek s konverzí sadou (chybí jen tyč řízení na přední nápravě). Další detaily /táho ruční brzdy, brzdove hadičky atd.) dodám později. Tak jako tak se detailům podvozku nechci moc věnovat (i motor nabízí široké možnosti k úpravám a vylepšením).

Další samostatnou podsestavou stavebnice (a konverze) je kabina řidiče. Samotná kabina ze stavebnice má pověst špatně sestavitelné (a je to pravda, už jsem jedem model stavěl), a v tomto případě se ješte musí řezat a upravovat kvůli konverzní sadě, protože trvar krytu motoru a předního blatníku (díky nápravě posunuté vzad) byl odlišný. Navíc se musí předtím dokončit vnitřek.

Na obrázcích je kabina zatím nevybroušená. Po celovečerním boji se mi ji podařilo dostat do stavu, kdy i při nasazených dveřích držela pohromadě a vypadala aspoň trochu jako originál. Přes noc ale sabotovala moje usilí a jeden resinový díl se odlepil, samozřejmě v místě, kde se bude opravdu velmi špatně lepit

M4 High Speed Tractor, dokončení

2009-06-13T13:21:00.006+02:00

Nakonec pár obrázků hotového modelu i s podložkou a figurkou na oživení. Model je tak velký, že mám dost problém ho vyfotit tak, aby byl vidět celý.

Podložku jsem vyrobil způsobem popsaným zde, jen je patřičně větší. Figurka je ze stavebnice M26 Dragon Wagon firmy Tamiya, malovaná akrylovými barvami Vallejo Model Color.

M4 High Speed Tractor, 3. pokračování

2009-05-31T16:30:00.005+02:00

Jako obvykle jsem po slepení a nabarvení zadní skříně našel na internetu tvrzení (na kterém se shodli všichni účastnbíci debaty), že vnitřní prostor byl nastříkán bílou barvou. Naštěstí změna nebyla tak těžká.

V dalším kroku jsem z na tenko rozváleného miliputu vytvořil plachtu a po několika opakovaných pokusech jsem ji napasoval na správné místo. Potom zbývalo už jen dolepit pár posledních detailů a model dopatinovat.

Posledním krokem bude vytvoření podložky pro oba modely: M4 HST a Long Tom.

M4 High Speed Tractor, pokračování

2009-05-17T19:32:00.000+02:00

Po delší přestávce jsem opět pokračoval ve stavbě. Nejprve jsem se věnoval interieru kabiny. Doplnil jsem pár kabelů na přední stěnu (resp. jsem nahradil ty předlisované měděnými drátky) a přidal držák s puškou na strop kabiny (Tento není součástí stavebnice, ale je na fotografiích. Použil jsem zbytek, patrně z Italeri M7 Priest).

Podle dostupných materiálů mají být sedačky pro osádku oddělené, 4 v každé řadě. Ve stavebnici jsou sedačky rozdělěny jen na polovinu. Pokusil jsem se tedy olejovou barvou přidat neexistující detail. Zároveň jsem z měděného drátku a cigaretového papíru vytvořil napodobeniny pásů. Na sedačky přijde ještě nějaká ta vezená výstroj, kterou ale teprve musím sehnat a namalovat.

Pokračoval jsem sestavením podvozku. Na obrázku je už i částečně patinovaný (hlavně pigmenty), ale pojezdová kola ještě ne. Pásy ve stavebnici jsou z dobře ohebného materialu, která se ale nedá lepit. Vypadají pěkně, ale je na nich dost otřepů, které se velmi těžko odstraňují. Také jsou příliš dlouhé. Odstranil jsem z každého jeden článek (jde to díky způsobu, jakým se má pás spojit), ale i tak jsou ještě dlouhé. Také do ozubení hnacího kola nezapadají úplně přesně.

Stavebnice obsahuje ještě jednu záludnost. Na následujících fotografiích je problematický detail označen červeným kroužkem. Na originální fotografii je vidět skutečný tvar. Pokud nasucho přiložíme horní čás karoserie k podvozku, výsledek odpovídá předloze.

Na další fotografii je ale vidět, že přední nárazník je příliš vysoký jeho horní hrana téměř lícuje s úrovní bočních blatníků. Postupujeme-li podle návodu, který nám radí nárazník (díl č. C24) přilepit v kroku 3, nebude dobře lícovat kabina přilepená podle návodu až v kroku 12 (viz poslední fotografie)

Rozhodl jsem se nárazník zbrousit. Jde asi o 0.7 mm, takže to nebude na první pohled nijak vidět.

M4 High Speed Tractor

2009-05-03T11:00:00.013+02:00

Firma Hobby Boss vyrábí dva modely tohoto donedávna přehlíženého typu. Liší se zadní částí nástavby (podle typu vezené munice pro tažený kanon). Vybral jsem si variantu určenou primárně pro tažení 155mm kanonu M59 Long Tom (jak jinak). Kromě toho tato stavebnice znázorňuje pozdní variantu tahače a má pásy typu T48 (běžnější byly pásy T49 jako u druhé stavebnice).

Celkový dobrý dojem ze stavebnice a nadšení z volby typu trochu kazí provedení. Není to uplná hrůza, ale také to není "Tamigawa". Na jednu stranu je ve stavebnici například půlpalcový kulomet z otvorem v hlavni a mnoho dílů z jednoho kusu s detaily, které by před pár lety byly technologicky neproveditelné, ale na druhou stranu je na dílech dost stop po vyhazovačích a dělicí rovině formy.
Co mě osobně vadí nejvíc je vidět na následující fotografii. Takových stop po vyhazovačích je ve stavebnici opradvu hodně, a hlavně na dlouhých rovných dílech způsobují problémy. Nejsou totiž jen zapuštěné jako na fotografii, ale někdy také vystupují nad rovinu dílu. Skoro každý díl se musí brousit a zkoušet nasucho, aby dobře lícoval. Také tmelení se nevyhneme.

Ve stavebnici je celkem detailní motorový prostor i samotný motor. Neodolal jsem a dodělal pár detailů (drátky), i když výsledek z největsí pravděpodobností vůbec nebude vidět. V návodu (krok 5) chybí umístění dílu C32 - je nesprávně namalován na boku motoru, ale patří na nádrž (díl B30-C64). V kroku 7 je jíž umístěn správně.
Zajímavě fotografie s detaily jsou k vidění na stránce White Star Motor Pool.

Motor na fotografii ještě není napatinovený.
Součástí stavebnice je i kus řetízku, který se má použit na jeřáb v zadní části. Vypadá to ale, že výrobce vzal řetízek z nejakého obchodu s bižuterií (oka řetízku jsou ozdobně zakroucena), takže jsem použil zbytek ze stavebnice lodě King George V firmy Heller.

Protože řetízku ale nemám dostatečně dlouhý kus, na samotný jeřáb budu muset použít ten původní.

M59 155mm Cannon Long Tom

2009-04-25T07:19:00.012+02:00

Stavebnice firmy AFV Club je už starší, ale stále jediná běžně dostupná této velmi zajímavé a impozantní zbraně. Kromě samotných výlisků obsahuje soustruženou hlaveň (cca 2/3 délky), v novém vydání i se znázorněným vývrtem. Přímo z krabičky lze postavit variantu používanou ve válce v Koreji. Pro M59 používané v druhé světové válce byl charakteristický jiný dezén pneumatik a častěji se používal jiný typ tažného vozíku. Konverzní sadu vyrábí jistá francouzská firma, na jejíž jméno si teď nemohu vzpomenout (google to jistí).
Nicméně i konfigurace přímo z krabičky se objevovala v druhé světové válce, jen vzácněji.

Model je přímo z krabičky. Pouze jsem dodal plastové kabely (zůstal mi z modelu Tamiya 88mm FlaK) a brzdové hadičky na podvozku vpředu z měděného drátu.
Na mojich výliscích bylo nutno odstraňovat stopu po dělicí rovině formy. Nebylo to nijak krizové, ale rozhodně víc, než na novějších stavebnicích této firmy.
Stavebnice je primárně určena na stavbu modelu v palebné konfiguraci. Transportní konfigurace bez úprav dopadne tak, že prostřední řada kol bude ve vzduchu.
Jedna z možností nápravy, kterou jsem použil, je na dalším obrázku (zbrousit díl A37, přílepit na A30, a potom A30 ohnout nahoru). Funguje dobře, ale má jeden nedostatek. Musí se potom upravit (zkrátit) díl B33 (přední transportní podpěra), protože celý podvozek se trochu zvedne. Možná další náprava, která mě napadla bohužel pozdě, je na druhém obrázku.

Model je natříkaný barvami Tamiya, patina olejovými barvami, pigmenty a washem MiG.
Ještě celkové foto. Model je sám o sobě dost velký a díky kovové hlavní i překvapivě těžký.

Povrchová úprava není ještě úplně hotová, dokončím ji až po stavbě tahače - M4 HST od firmy HobbyBoss.

Bantam BRC-40, hotovo

2009-04-11T17:13:00.006+02:00

Model je hotový, ale nedaří se mi ho pořádně vyfotogtafovat, tak jen pár obrázků. Tentokrát je povrch bez lesklého laku (omylem. Nejdřív to vypadalo na katastrofu, ale nakonec to dopadlo docela dobře).

Takto nějak by mohl vypadat na podložce:

K úplné spokojenosti chybí ještě regulovčici na rukávové pásce písmeno "R" (v azbuce) bílou barvou.

Bantam BRC-40, 2. pokračování

2009-04-05T17:39:00.005+02:00

Jen malý pokrok ve stavbě (malý ve smyslu mála fotek, stavba pokračuje celkem rychle). Vozidlo je skoro hotové, chybí mu jen sedačky a přední skla. Zatím je v základním nástřiku mixem Tamiya a zesvětlením. Spodek je nasříkán mou oblíbenou hnědou XF-10.

To, co jsem časově ušetřil při stavbě vozidla, jsem věnoval figurkám. Rád bych sem dal pár fotek, na kterých by byl vidět postup malování, ale jakmile je vyfotím, výsledek je tak hrozný, že radši ne. Takže jen jedna fotka. Úplně hotová není ještě ani jedna figurka, i když nejblíže k tomu má asi regulovčice. Všechny figurky chci nakonec stříknout matným lakem, protože po olejových barvách jsou hodně lesklé.

Seržant (s lodičkou na hlavě) bude mít v ruce samopal, který ale musím upravovat, protože mu ho jinak nedokážu nasadit.
Na obrázku chybí ještě řidič. S jeho stavbou (resp. přilepením horních končetin) jsem čekal, až budu mít hotové vozidlo. A dobře jsem udělal, protože bez dalších "chirurgických" zákroků by nemohl držet volant. Momentálně má už ruce přilepené (podle volantu), ale musím vytmelit a domodelovat rukávy v podpaží.

Bantam BRC-40

2009-03-28T15:00:00.013+01:00

V poslední době jsem stavěl samé starší modely a nebo takové, kde bylo třeba řezat a upravovat. Proto jsem si jako další vybral novinku firmy MiniArt. Ohlasy na nové modely této firmy jsou více než dobré a tak jsem si chtěl dát takovou oddychovku, žádné úpravy, jen krabičku. Kromě toho mě zaujala postava typického ruského plukovníka poněkud při těle (všechny ostatní figurky co mám, mají vypracované atletické postavy). A taky to bude dobrá možnost zlepšit si techniku malování figur.

Na první pohled vypadaly výlisky velmi dobře. Při podrobnějším pohledu se ale objevilo dost otřepů. Model je z velmi měkkého plastiku, takže se sice dájí lehce odstranit, ale někdy až moc lehce. také při oddělování drobných dílů z rámečku se velmi snadno poškodí. Návod je přehledný, ale na rámečcích nejsou čísla dílů.

Při stavbě podvozku je chyba na obrázku stavebního kroku č. 7. Díly B10 a B17 (zadní listová pera) je třeba prohodit tak, aby díly B15 a B13 k nim přilepené byly z vnější strany. Na obrázku dalšího kroku stavby (č. 8) je to nakreslené již dobře.

Následující dva obrázky jsou přímo ze stránek výrobce MiniArt. Všiměte si, že figurky řidiče i spolujezdce si sedí v pohodě. Ovšem ve skutečnosti mají ve stavebnici tak dlouhé nohy (nebo spíš vymodelované v takové poloze), že se tam prostě nevejdou. Bez úpravy by se musela vyndat motorová přepážka, aby se tam vešly.

Moje figurky řidiče i spolujezdce musely podstoupit celkem brutální operaci obou nohou v kolenou a kotnících, a i tak se do vozidla vejdou jen tak tak.

Také jsem neodolal a odřízl celý blok motoru z rámu, protože potřeboval vytmelit a podle článku a výkresů z časopisu M-Hobby (1-2009) by měl být cca 3mm níž (rozdíl je vidět v případě otevřeného krytu motoru). Ale velmi rychle jsem se vrátil k původnímu úmyslu stavby pouze z krabičky.

M16 MGMC, dokončení

2009-03-28T14:59:00.005+01:00

Pár obrázků už skoro hotového modelu (po dlouhém boji). Chybí ještě držák antény a nějaký kabel od vysílačky, ale zatím jsem nenašel nikde fotografii tohoto typu vysílačky, takže to zatím odkládám. Možná ho časem ješte trochu "popigmentuju".

M16 MGMC, 5. část

2009-03-15T15:49:00.011+01:00

Model jsem nastříkal namíchanou směsí barev Tamiya (mám ji ještě pořád v injekční stríkačce od předchozích modelů) a hned i zesvětlil některé plochy základním odstínem s přidanou barvou Buff (XF-57). Korba ještě nebyla slepená z podvozkem. Sklopné části pancéřování jsem stříkal zvlášť. Po přestříknutí lesklým lakem jsem nanesl obtisky. Dost jsem se obával velké hvězdy na krytu motoru kvůli dost vystouplým pantům. MarkSofter v tomto případě ale zapracoval dokonale a k mé úplné spokojenosti. Ale zase (abych nebyl tak moc spokojený) jsem musel odstraňovat stříbření na jiných místech. Trochu jsem si přidal práci, protože nárazníkový kód jsem skládal podle fotografie z rozstříhaných čísel ze stavebnice.

Přilepil jsem předem nabarvené batohy a plachty a na ně "sklopil" pancéřové desky. Byl jsem sám se sebou spokojený až do té doby, než jsem plechový díl poprvé ulomil ... a potom podruhé, potřetí ... a další ... a ještě mockrát.
Při další práci na podvozku (wash) se mi odlepilo levé napínací kolo. Jak jsem psal v předchozím příspěvku, pásy byly dost těsné a napnuté. Po zvládnutí mdlob jsem kolo znovu přilepil a celý spoj nechal zaschnou 6 dní (služební cesta) doufaje, že po návratu to vydrží znovunasazení pásu. Vydrželo.
Nalepení korby na podvozek se tímto proměnilo v celkem choulostivou operaci, ale po několika pokusech a za pomoci sekundového lepidla na rychlé přichycení to nakonec dopadlo dobře.
Následoval nástřik polomatným lakem, resp. směsí z Tamiya Flat Base a Sidoluxu. Po několika pokusech se mi podařilo trefit poměr obou složek tak, že výsledkem byl pěkný polomat.

Odřeniny, wash a suchý štetech, pigmenty ... prostě všechny ty triky, jako vždycky už byly standardní pohodička (sem tam proložená ulomením plechového dílu). Zbývá již jen doladění vzhledu a nějaké ty vezené předměty - zbraně, další batohy a podobně.

M16 MGMC, 4. část

2009-03-01T15:32:00.013+01:00

Už jsem byl s věžičkou spokojený, když přišel kolega modelář z otázkou, jak vlastně byly kulomety odpalované (nějaké spojení od spouště k jednotlivým kulometům). Prolezl jsem archív, ale nenašel žádnou dobovou fotografii nebo nákres, jak to vlastně bylo. Pouze obrázek z technické příručky pro typ M13-M14 (má věž pouze se dvěma kulomety) a fotografii z publikace Kagero Topshots (jde o rekonstruovaný stroj a zapojení je trochu divné). Nakonec jsem metodou odborného odhadu zvolil řešení podle fotografie. Červenou šipkou je označený konektor pro kabel horního kulometu, červenou čerchovanou čárou vedení pro kabel ke spodnímu kulometu. Fotografii jsem našel na internetu, bohužel si již nepamatuji zdroj.

Výše zjištěné zkutečnosti jsem se snažil uplatnit i na modelu, ale z původně jednoduché akce se stala celkem náročná operace zahrnující odlepení všech nábojových schránek a obou spodních kulometů. Eduard nabízí mezi leptanými díly take spouště kulometů, které tu ale nemají význam, protože spoušť byla nahrazena válcovitým předmětem (solenoid), do kterého je připojen odpalovací kabel.

Na fotografii je věž snad již ve finální podobě už napatinovaná. Figurka stále ještě nemá přílbu, tato je jen nasazená pro fotografování.
Do bojového prostoru jsem přilepil všechny díly a všechno napatinoval. Dolepil jsem další leptané díly: držáky kanistrů, antény, držáky nářadí a kryty předních světlometů. Trochu jsem se obával ohýbání a tvarování, ale dopadlo to dobře.

I když jsem původně nechtěl, nakonec jsem plastikovou destičkou zaslepil zespodu díry v palivových nádržích. Došel jsem nakonec k názoru, že by mohly být vidět. Na fotografii jsou přetmelené ale ještě ne vybroušené.

Doplnil jsem i chybějící detaily na předním navijáku a jeho rámu. Zbývá mi ještě pár detailů (viz fotografie) a budu moci začít z barvením.