SP 17pdr Valentine Mk I Archer (4)

Po vcelku úspěšném víkendu se práce výrazně pohnula kupředu. Model je nastříkaný kamuflážními barvami (s nějakou tou modulací a tak), má naneseny obtisky a v lesklém laku je připraven na další "opotřebovací" techniky.

Na modelu ještě chybí některé detaily (např. lano) a výfuk není přilepený. Pásy už mám nastříkané základní barvou. Zatím jsem je nasadil jen tak zkusmo. V návodu doporučují 101 článků na každé straně, ale možná ještě jeden přidám.

SP 17pdr Valentine Mk I Archer (3)

Po dopatinování interieru přišla na řadu munice a její leptané držáky (každý ze dvou dílů). Trochu jsem se toho obával, ale po získaní praxe už to šlo rychle. Držáky jsem slepil ještě na planžetě a odděloval je až po nastříkání zelenou barvou. Nábojnice jsou nastříkané naředěnou mosaznou pastou Agama. Držáky jsem na náboje jen nasadil a jemně přitlačil přečnívajicí konce.
Následné sestavováni interieru přineslo několik problémů:

• Nábojové schránky napravo i nalevo od řidiče se nesmí nalepit nadoraz dopředu, protože potom není možné přilepit čelní pancíř. Musí tam zůstat cca 1 mm mezera, jak je vidět na prvním obrázku (můžete jen hádat, jak jsem je přilepil já).
• Na levé stěně vpředu jsou držáky pro dva Sten guny (mimochodem nejhezčí plastové, které jsem viděl). Je tam dokonce i naznačena poloha leptaného "řemínku". Nicméně najít optimální polohu není snadné a chce to trochu laborování. Nakonec jsem je přilepil a pak se ukázalo, že aby celá stěna pasovala, musím odříznout přední levý roh malého držáku tří nabojů (naštěstí to není vůbec vidět).

Dalším problematickým místem (tedy aspoň v mém případě) byla lafetace kanonu (ve tvaru U). Každé rameno se lepí samostatně ze dvou dílů, na celek se potom nalepí přední díl. Celá sestava se lepí poměrně jednoduše, ale nevím, zda byly jednotlivé části mírně zkroucené (ničeho jsem si nevšiml), nebo v čem byla chyba, každopádně po sestavení se ukázalo, že horní část (ramena "U") je užší, než brzdovratné zařízení, které se má mezi ně vložit. Zkrátil jsem čepy, na kterých se hlaveň pohybuje ve svislé rovině. Celá sestava mezi ramena už vešla, ale ukázalo se, že držák pravého čepu je asi o 0.5 mm níž, takže celá sestava byla viditelně nakřivo.
Náprava není až tak jednoduchá (a vlastně ještě není hotová, takže mi držte palce).
A to mě ještě čeká chuťovka v podobě zkrouceného předního štítu!

SP 17pdr Valentine Mk I Archer (2)

Stavba pokračuje pomalu, ale už je aspoň něco dalšího na ukázání. Bojový prostor a jeho součásti jsou nastříkané základní barvou, trochu ostínované a podmalované. Zatím je to funglovka rovnou z výroby. Dalším krokem bude patina.

Sedačky velitele a nabíječe jsou v přepravní poloze (v boji se sklápěly). Protože stavebnice bez řezání nedovoluje sedačky vlepit složené (a taky proto, že nevím, jakým způsobem se vlastně sklápěly), bude model v přepravní konfiguraci (a tedy lapač nábojnic pod kanonem je také složený).
Nakonec jen tak zkusmo naskládané díly do korby. Bude tam docela tlačenice, a to tam ještě není vysílačka a náboje.

Steyr 1500 Funkkraftwagen Kfz.17, hotovo.

Tak jsem nakonec zvítězil a toto je výsledek. Označení je autorská licence (taky ho tam vlastně ani moc není), protože jsem se nedopátral žádných dobových fotografií (na kterých by nějaké označení bylo vidět).

Mám-li to nakonec zhodnotit, tak výsledkem je zajímavé vozidlo, ale podle mého názoru úsilí a peníze vložené do konverzní sady CMK by se daly využít jinak a lépe. Tím nechci CMK nijak zatracovat, ale doporučuji velmi si rozmyslet investici do sady obsahující velké, ploché a relativně tenké díly (jako např. zde stěny nástavby atd).
Že jsou díly zkroucené, s tím by se dalo počítat. Pokud ale namísto zamýšleného obdélníkového dílu dostanete jakýsi kosodélník, při sestavování se nestačíte divit. Na jemné detaily kování po obvodu můžete zapomenout, protože budete brousit a brousit (nebo dolepovat a pak brousit).
Navíc po odříznutí nálitků se na hraně objeví nazanedbatelné množství bublin. To samé plati i pro "CMK-pravoúhlé" otvory (okna), včetně bublin na hranách.

SP 17pdr Valentine Mk I Archer

Ano, zúčastnil jsem se patlací akce 2012, a i když to z fotografií není moc dobře vidět, nepatlal jsem Tamiyáckého Stuarta, ale tuto nádhernou britskou konstrukci.
Jak je vidět z obrázků, nedostal jsem se zatím moc daleko. Je to hlavně proto, že stavebnice Bronco má neuvěřitelné množství drobných dílů.
V rozporu s návodem jsem začal sestavením pásů. Dobrá zpráva je, že jsou z jednotlivých článků (každý článek má na sobě licí císlo!), a při troše snahy jsou po sestavení plně funkční. Špatná zpráva je, že jich je okolo 215 (dle návodu 101 na každou stranu plus nějaké náhradní). Články se do sebe jednoduše zacvakávají, ale je dobré postupovat opatrně a spojované díly mít položené na rovné podložce, protože spojovací kolíky nebo jamky se mohou při nevhodném tlaku zničit.

Vozíky podvozku byly zatím jediným místem, kde jsem musel tmelit (tedy ještě na korbě, ale tam kvůli vlastní nešikovnosti).

Vrchní díl korby (je spolu s blatníky v jednou kuse) je z dost tenkého plastu a ten můj byl na jedné straně výrazně zkroucený. Jde to ale bez problémů přilepit (právě díky malé tloušťce plastu).
Zdá se, že i další velké tenkostěnné díly (např. štít kanonu), trpí tímto problémem.
Sestava 17 librového děla je zajímavá tím, že hlaveň (je z jednoho kusu bez úsťové brzdy) lze jednoduše vysunout a připadně nahradit soustruženým dílem.

Slabá chvíle aneb pod veřejnou kontrolou

Za loňský rok (2011) jsem dokončil 7 modelů:

• M4A3 Sherman
• Stuart IV
• F15 (egg plane)
• Sd.Kfz 222
• Hetzer
• Dingo MkIII
• Sd.Kfz 251/1 D

Není to úplně málo, ale také to není ten vysnívaný ideál (nepostavené modely do "spižírny" stále přibývají rychlejším tempem, než mizí). Měl jsem v plánu víc.

Na jedné z prvních letošních slezin našeho místního klubu stejně postižených jedinců (asi nám už došla všechna "normální" témata) došlo i na hodnocení minulého roku (kdo je největší sběratel, Panini a tak všelijak podobně) a samozřejmě na silácké řeči o tom, jak se kdo do toho tento rok konečně pustí. Byla to sranda až do té doby, než někdo prohlasil, že "tak kolik teda. Píšu si.".
Legrace skončila, nastalo hrobové ticho a každý rychle počítal (= dělil svoje vychloubání třemi až čtyřmi) aby nakonec přiškrceným hlasem špitnul konečné číslo.

Všichni nakonec svoje očekávání zvýšili o jeden až dva kousky (kromě našeho dvouciferného kolegy, který zůstal na svém loňském čísle, aby zbytek zoufalých modelářů neupadl do nalomyslnosti a dalších kolegů s loňským skorem v počtu 1, jimž bylo svorným rozhodnutím zbyku přiděleno číslo 4 a5). Pokrok musí být.
Samozřejmě se hned utvořila lobbystická skupina vedená jedním vychytralým ptáčkem (který za celý loňský rok postavil 1 - slovy jeden- model, ale hromady jich rozestavěl), která tvrdě manipulovala veřejně mínění, aby se jednalo o modely letos dokončené a ne kompletně postavené. Své si prosadil a tím získal nezanedbatelnou výhodu (ale jak se to zatím jeví, stejně mu to moc nepomůže).

Abych to zkrátil: v prostředním sloupci nad mojí fotografií (ten růžový bacil s velkýma očima) je můj ukazatel skóre. Zatím to není nic moc, ale je teprve začátek roku (a ano, přiznávám se, i mě se hodila klauzule o dokončených modelech). Možná ke konci roku hrdě zvětším font, aby to každý viděl (nebo obráceně). Tak mi držte všichni palce.

Steyr 1500 Funkkraftwagen Kfz.17, část 4

Opět jen dva obrázky: dokončil jsem nástavbu. Hlavním úkolem bylo doplnit obvodovou stříšku, kterou jsem částečně zničil vlastní nešikovností a částečně se sama ztratila díky tomu, že celý střešní díl byl o malý kousek menší (ve všech směrech), než by měl být.

Už je slepeno a namalováno, co jsem to této doby neopravil, už neopravím. Opět jsem se pokoušel o vetší oloupání barvy metodou laku na vlasy. Zatím je model stále rozložitelný na tři části (aby se mi lépe patinoval podvozek).
Mezičasem se něco malého uvnitř utrhlo a chrastí to tam při pohybu. Doufám, že to půjde zafixovat dírou pro dveře.