Studebaker US-6, dokončení

Model jsem stříkal akrylovýni barvami Tamiya, k patinování jsem použil olejové barvy a pigmenty (natrouhané suché pastely). Dveře kabiny a kryt motoru je zatím jen nasazený, protože ještě uvažuju o nejaké podložce, případně figurce (i když figurka v ČS uniformě asi bude problém). Také je stále ještě možnost přidat nějaký další vezený materiál apod.

Takto by měla vypadat cílová sestava, Studebaker a 122 mm houfnice 1. ČS armádního sboru.

Studebaker US-6, 2. díl

Postupně vzniknou 3 celky" šasi, kabina a korba, se kterými se dá dále pracovat samostatně. Všechny celky jsem nastříkal a opatinoval (předpatinoval) zvlášť. Motor a motorová přepážka jsou vlastně jediné části, kde jsem nejak výrazněji upravoval nebo doplňoval stavebnici (především kabeláž). Na korbě jsem nahradil háky pro přivazování plachty novými z tenkého hliníkového plechu.

Sesazení všech tří částí je trochu problematické, zejména kabina a šasi. Nevím, kde jsem udělal chybu, ale mřížka chladiče má na spodní čáasti dva vodicí kolíky, které mají zapadnout do děr v prvním příčném nosníku šasi. V mém případě byla sestavená kabina asi o 1 mm delší, takže kolíky do děr nezapadly a nepříjemně zvedaly celou kabinu v přední části. Nakonec jsem je prostě odřezal. Naštěstí to není vůbec vidět. Korba je usazena pomocí 4 kolíků. Dosedací plochy je třeba trochu přibrousit, aby korba pěkně sedla.

Na korbu ještě přišel náklad a plachta z papírového kapesníku napuštěného ředěným Herkulesem. Oka pro vázací provazy jsou z měděného drátu a provazy samotné z nitě.

Nakonec jsem celý model celkově dopatinoval (pigmenty apod) a zaprášil.

ZiS-5V a modely na jeho bázi (MAC Distribution)

Postupně několik firem (SDS-Fort, MAC Distribution, Eastern Express) přebaluje sérii stavebnic variant sovětských nákladních vozů, jejichž společným základem je typ ZiS-5V.
Kvalita výlisků i návodů je proměnlivá a tak chci tímto příspěvkem vnést trochu světla do problémů, které nás mohou při stavbě potkat.

Díly č. 49: o těchto dílech návody MAC Distribution skromně mlčí (minimálně návody k ZiS-5V a ZiS-44). Bez tohoto dílu budete mít ovšem dost problém přilepit přední kola k ose. Správné použití ukazuje návod Eastern Express.

Dily č. 61 u stavebnice ZiS-44 (MAC Distribution) patří na spodek dílu 51 a nebo na rám pod skříň (viz obrázky).

Díly č. 4 a 5 (spolu s díly 6 a 7): pokud přilepíte díly 6 a 7 podle návodu (kolík v přední části do vybrání v rámu) , budou dva ze čtyřech šroubů, které by měly celou sestavu držet na rámu, ve vzduchu.

Možným řešením je vodicí kolík odříznout a přilepit díl tak, jak tam logicky patří. Tím se ale zase objeví problémy s díly 6 a 7. Možným řešením je trochu ohnout díl 4 (5) tak, aby nad ním bylo dostatek místa pro díl 6 (7). Modelu stále zůstane zachovaný typický „postoj“ se zvednutou zádí.

Na výkresu je červeně nakreslena nesprávná pozice, kterou dostaneme při postupu podle návodu:

A na závěr perlička týkající se patrně všech modelů této řady. Dle návodu se má celý výfuk umístit pomocí vodícího kolíku do otvoru na rámu a konec výfukového potrubí do vyznačeného místa na podlaze kabiny, resp vedle spodní části motoru.

To se vám ale nepodaří, protože zatímco (při pohledu odspodu ve směru dopředu) je místo pro vyfukové potrubí vlevo od vany motoru, je otvor pro kolík na tlumiči výfuku na pravé straně!

Správné umístění výfuku

88mm FlaK 36/37

Další z letitých stavebnic firmy Tamiya, která mi ležela ve skříni spolu s již historickou sadou leptů Eduard. Pobídkou ke stavbě bylo objevení několika zajímavých fotografií z bojového nasazení (vždy jsem chtel model postavit v konfiguraci "nouzová střelba s děla ješte připevněného na dopravní vozíky"). Druhým, neméně důležitým důvodem ke stavbě je to, že stavebnice je v poměrně velké krabici a jejím postavením se uvolní místo ve "spižírně" na další modely!

Stavebnice je stará možná už přes 30 let a je to na ní vidět: stopy po vyhazovačích na nejnepříjemnějších místech, zjednodušení odpovídající technologii výroby tehdejší doby a chybějící detaily. Srovnávat ji s novými výrobky Dragonu nebo AFV club snad ani nemá význam. Na druhou stranu je to určitá výzva a možnost občerstvit si modelářské zručnosti. Použití leptaných dílů také mnohé detaily vylepší.

Nějvětším problémem tohoto konkrétního kusu je to, že mnohé díly, ktere mají mít rovný, pravoúhlý okraj, se na konci jemně "zvonovitě" rozšiřují, takže bez intenzivního broušení nepasují k sobě. Kromě toho obzvláště tenké díly trpí přesazením formy, takže je lepší je nahradit drátem a podobně.

Nejvíce chybějících detailů je na transportních vozících: držáky nářadí, různá táhla a kabely, nýty apod. Protože chci postavit dělo bojující hlavně proti pozemním cílům, cívky kabelů jsou prázdné a nebo chybí úplně, což se při pozemních bojích stávalo velmi často, protože obsluhy je nepotřebovaly.

Sada leptů Eduard obsahuje i nový leptaný štít (ze dvou částí). Původní ze stavebnice je dost tlustý a ztenčení je žádoucí, ale leptaný díl je zase moc tenký a má tendenci se samovolně ohýbat nebo kroutit. Nakonec jsem použil leptaný, ale ze zadní strany je nalepená platiková destička tloušťky 0,2mm. I tak je ještě dost jemný a musí se s ním manipulovat velmi opatrně.
Na modelu teď chybí jen pár detailů (držáky na krumpáče a kladiva, které nejsem schopen dodělat) a je připravený na nástřik.

Studebaker US-6

Pod stromečkem se objevila i tato mnou dlouho očekávaná stavebnice. Nakonec jsem neodolal a začal hned stavět. Model je z dost měkkého plastu, takže se s ním musí pracovat opatrně už při oddělování dílů z rámečků. Nebo potom tmelit povytrhávané jamky (můj případ). Některé díly jsou hodně jemné a hrozí zlomení (opět můj případ).
Největším nedostatkem stavebnice jsou kola, resp. vzorek pneumatik (jak je videt například na této fotografii). Možností nápravy je několik, nakonec jsem použil postup popsaný zde.

Stavebnice obsahovala několik záludností (záleží zřejmě na každém kusu).

Díl č.A1 by měl zajistit správnou geometrii podvozku, ale byl trochu prohnutý, takže prostřední kola se při zkusmém sestavení nedotýkala podložky. Stačí díl jemně přihnout.
Při sestavování rámu je třeba zkoušet, jak pasují příčné díly (v některých případech je třeba zbrousit vodící linky uvnitř dlouhých dílů rámu).
Sestavený podvozek s trochou tmelení. Přidaně jsou pouze brzdové hadičky z měděného drátu.

Interier a kabina řidiče. Páky se snadno lámou. Na kabině bylo třeba trochu tmelit. Zde se ukázal první problém - na obtiskovém aršíku nebyla krycí vrstva laku, takže po namočení se obtisk krásně rozpadl (naštěstí u budíků to tak nevadilo). Radši zkontrolovat!

Teprve po nástřiku barvy jsem objevil propadlinu přímo na horním krytu motoru. Zatím sbírám odvahu na radikální řešení. Kryt motoru a dveře nejsou zatím přilepené.

Korba šla sestavit bez problémů s trochou broušení na styčných plochách. Původně jsem chtěl celou korbu zakrytou plachtou, ale teď ještě trochu váhám.