Bantam BRC-40

V poslední době jsem stavěl samé starší modely a nebo takové, kde bylo třeba řezat a upravovat. Proto jsem si jako další vybral novinku firmy MiniArt. Ohlasy na nové modely této firmy jsou více než dobré a tak jsem si chtěl dát takovou oddychovku, žádné úpravy, jen krabičku. Kromě toho mě zaujala postava typického ruského plukovníka poněkud při těle (všechny ostatní figurky co mám, mají vypracované atletické postavy). A taky to bude dobrá možnost zlepšit si techniku malování figur.

Na první pohled vypadaly výlisky velmi dobře. Při podrobnějším pohledu se ale objevilo dost otřepů. Model je z velmi měkkého plastiku, takže se sice dájí lehce odstranit, ale někdy až moc lehce. také při oddělování drobných dílů z rámečku se velmi snadno poškodí. Návod je přehledný, ale na rámečcích nejsou čísla dílů.

Při stavbě podvozku je chyba na obrázku stavebního kroku č. 7. Díly B10 a B17 (zadní listová pera) je třeba prohodit tak, aby díly B15 a B13 k nim přilepené byly z vnější strany. Na obrázku dalšího kroku stavby (č. 8) je to nakreslené již dobře.

Následující dva obrázky jsou přímo ze stránek výrobce MiniArt. Všiměte si, že figurky řidiče i spolujezdce si sedí v pohodě. Ovšem ve skutečnosti mají ve stavebnici tak dlouhé nohy (nebo spíš vymodelované v takové poloze), že se tam prostě nevejdou. Bez úpravy by se musela vyndat motorová přepážka, aby se tam vešly.

Moje figurky řidiče i spolujezdce musely podstoupit celkem brutální operaci obou nohou v kolenou a kotnících, a i tak se do vozidla vejdou jen tak tak.

Také jsem neodolal a odřízl celý blok motoru z rámu, protože potřeboval vytmelit a podle článku a výkresů z časopisu M-Hobby (1-2009) by měl být cca 3mm níž (rozdíl je vidět v případě otevřeného krytu motoru). Ale velmi rychle jsem se vrátil k původnímu úmyslu stavby pouze z krabičky.

M16 MGMC, dokončení

Pár obrázků už skoro hotového modelu (po dlouhém boji). Chybí ještě držák antény a nějaký kabel od vysílačky, ale zatím jsem nenašel nikde fotografii tohoto typu vysílačky, takže to zatím odkládám. Možná ho časem ješte trochu "popigmentuju".

M16 MGMC, 5. část

Model jsem nastříkal namíchanou směsí barev Tamiya (mám ji ještě pořád v injekční stríkačce od předchozích modelů) a hned i zesvětlil některé plochy základním odstínem s přidanou barvou Buff (XF-57). Korba ještě nebyla slepená z podvozkem. Sklopné části pancéřování jsem stříkal zvlášť. Po přestříknutí lesklým lakem jsem nanesl obtisky. Dost jsem se obával velké hvězdy na krytu motoru kvůli dost vystouplým pantům. MarkSofter v tomto případě ale zapracoval dokonale a k mé úplné spokojenosti. Ale zase (abych nebyl tak moc spokojený) jsem musel odstraňovat stříbření na jiných místech. Trochu jsem si přidal práci, protože nárazníkový kód jsem skládal podle fotografie z rozstříhaných čísel ze stavebnice.

Přilepil jsem předem nabarvené batohy a plachty a na ně "sklopil" pancéřové desky. Byl jsem sám se sebou spokojený až do té doby, než jsem plechový díl poprvé ulomil ... a potom podruhé, potřetí ... a další ... a ještě mockrát.
Při další práci na podvozku (wash) se mi odlepilo levé napínací kolo. Jak jsem psal v předchozím příspěvku, pásy byly dost těsné a napnuté. Po zvládnutí mdlob jsem kolo znovu přilepil a celý spoj nechal zaschnou 6 dní (služební cesta) doufaje, že po návratu to vydrží znovunasazení pásu. Vydrželo.
Nalepení korby na podvozek se tímto proměnilo v celkem choulostivou operaci, ale po několika pokusech a za pomoci sekundového lepidla na rychlé přichycení to nakonec dopadlo dobře.
Následoval nástřik polomatným lakem, resp. směsí z Tamiya Flat Base a Sidoluxu. Po několika pokusech se mi podařilo trefit poměr obou složek tak, že výsledkem byl pěkný polomat.

Odřeniny, wash a suchý štetech, pigmenty ... prostě všechny ty triky, jako vždycky už byly standardní pohodička (sem tam proložená ulomením plechového dílu). Zbývá již jen doladění vzhledu a nějaké ty vezené předměty - zbraně, další batohy a podobně.

M16 MGMC, 4. část

Už jsem byl s věžičkou spokojený, když přišel kolega modelář z otázkou, jak vlastně byly kulomety odpalované (nějaké spojení od spouště k jednotlivým kulometům). Prolezl jsem archív, ale nenašel žádnou dobovou fotografii nebo nákres, jak to vlastně bylo. Pouze obrázek z technické příručky pro typ M13-M14 (má věž pouze se dvěma kulomety) a fotografii z publikace Kagero Topshots (jde o rekonstruovaný stroj a zapojení je trochu divné). Nakonec jsem metodou odborného odhadu zvolil řešení podle fotografie. Červenou šipkou je označený konektor pro kabel horního kulometu, červenou čerchovanou čárou vedení pro kabel ke spodnímu kulometu. Fotografii jsem našel na internetu, bohužel si již nepamatuji zdroj.

Výše zjištěné zkutečnosti jsem se snažil uplatnit i na modelu, ale z původně jednoduché akce se stala celkem náročná operace zahrnující odlepení všech nábojových schránek a obou spodních kulometů. Eduard nabízí mezi leptanými díly take spouště kulometů, které tu ale nemají význam, protože spoušť byla nahrazena válcovitým předmětem (solenoid), do kterého je připojen odpalovací kabel.

Na fotografii je věž snad již ve finální podobě už napatinovaná. Figurka stále ještě nemá přílbu, tato je jen nasazená pro fotografování.
Do bojového prostoru jsem přilepil všechny díly a všechno napatinoval. Dolepil jsem další leptané díly: držáky kanistrů, antény, držáky nářadí a kryty předních světlometů. Trochu jsem se obával ohýbání a tvarování, ale dopadlo to dobře.

I když jsem původně nechtěl, nakonec jsem plastikovou destičkou zaslepil zespodu díry v palivových nádržích. Došel jsem nakonec k názoru, že by mohly být vidět. Na fotografii jsou přetmelené ale ještě ne vybroušené.

Doplnil jsem i chybějící detaily na předním navijáku a jeho rámu. Zbývá mi ještě pár detailů (viz fotografie) a budu moci začít z barvením.

M16 MGMC, 3. část

Dalším krokem bylo vylepšení kulometů leptanými díly ze sady Eduard. Přesto, že jsem to již na několika modelech dělal, čtyři kulomety jsou přeci jen dost. Po delší době jsem se nakonec odhodlal, a po počátečních problémech se to zvrhlo skoro na pásovou výrobu, takže za jeden večer bylo hotovo.

Další den jsem dodělal nábojové schránky (celkem jich je na modelu 12) a po částečném opatinování kulometné věžičky jsem přilepil kulomety i nábojové schránky. Střelec na fotografiích ještě nemá nasazenou přilbu.
Když už jsem měl barvu v pistoli, nastříkal jsem i bojový prostor, přilepil sedadla a opěrky a také částečně patinoval.

Mám už slepenou figurku řidiče. Bylo trochu problematické ho dopasovat tak, aby seděl na sedadle v pozici, kterou mu připravil výrobce, ale nakonec se podařilo. Jestli ho do vozidla dám, záleží ale na tom, jak se mi figurku podaří namalovat.

BZ-ZiS-5V m.42 dokončení

Dalším krokem byla patina. Snažil jsem se pomocí fitrů trochu odlišit barvu na kovových a dřevěných částech, ale výsledný efekt skoro není vidět. Docela jsem se vyřádil s Migovým blátíčkem a pigmenty vůbec. Model jsem zespodu nijak nešetřil, a naložil mu, co se do něj vešlo. Obzváště mě nadchnul efekt rozstříkávání naředěného a rozmíchaného pigmentu ze štětce pomocí vzduchu ze stříkací pistole. Výsledek je vidět na fotografii spodku modelu.

Horní plochy jsem trochu zmatněl nástřikem naředěné barvy Buff (Tamiya FX-57) a potom maloval odřeniny různými odstíny barev Vallejo. Wash a jemný dry-brush patří mezi obvyklé techniky, stejně tak jako malování různých stečenců roztupovanou olejovou barvou.
Nakonec jsem doinstaloval hadice (bužírka z radioamatérského obchodu - ta silnějsí. Tenčí je zbytek ze stavebnice FlaK 36/37 firmy Tamiya) a různé vezené drobnosti (bedny, plechovky, lopata atd). Posledním krokech bylo ještě jedno jemné zaprášení celého spodku vozidla.

Strom

Na naší poslední modelářské "slezině" přišel rozhovor i na téma vegetace v dioramatech, resp. na kolejištích, možnosti jak vyrobit strom či keř. Kdysi jsem se inspiroval návodem nalezeným kdesi na internetu (bohužel už si nepamatuji kde), který jsem trochu upravil.

Použitý materiál:

• zvonkový drát celkem 8 kusů délky zhruba 2,5 krát zamýšlená výška stromu
• hustější molitan. Ideální je z míčku pro "líný tenis". Nejlepší je žlutý. Nabarvíme ho v roztoku zelené tónovací barvy pro malíře pokojů (prostě ho necháme barvy nacucat jako houby a uschnout)
• disperzní lepidlo (herkules, Duvilax)
• železničářský posyp pod koleje (přesáté piliny) hnědé barvy (ať nemusíme moc malovat)
• tmavě hnědou akrylovou barvu (v mém případě Balakryl)

Postup:

• svazek drátu ohneme v polovině a začneme zkrucovat. Postupně oddělujeme svazky z hlavního kmene a tvarujeme požadovanou korunu (pouze hlavní větve)
• smyčku drátu, která zůstala na konci přecvakneme (když je drát již pevně smotaný). Z těchto drátů vytvoříme případné viditelné kořeny tromu.
• celý kmen natřeme lepidlem smíchaným z hnědou barvou a posypeme železničářským posypem. Výsledkem je drsný povrch připomínající kůru. Ten můžeme dál ještě barevně upravit.
• z vnitřku molitanového míčku (povrch je kulatý a pro náš účel moc pravidelný) vytrháme pinzetou nebo jiným nástrojem větší nepravidelné kusy
• molitanové kusy nalepíme na konce větví stromu. Nelepíme jednotlivé listy, ale celé shluky listů.
• molitan můžeme dále barevně upravit, nebo na něj ješte nalepit další materiál imitujicí listy

A nakonec fotografie stále nedokončeného diorama (bez hlavního modelu) se stromem v pozadí.