Pz.Kpfw III Ausf.M díl 4.

V této fázi stavby obvykle podlehnu panice, že v dalších krocích se mi už nepodaří sestavit a nabarvit pojezdovou část a tak se věnuju pásům a patině. Protože boky korby nebudou za šircnami moc vidět (a taky díky zjednodušení podvozku ve stavebnici) , pojal jsem to jako možnost procvičit si práci s pigmenty a "blátíčkem". Docela mě to bavilo a dost jsem se na tom vyřádil, jen mě trochu překvapilo, že blátivá směs z Migova akrylového resinu zůstala lesklá. Ale další vrstvy pigmentů nasucho to spravily.
Samozřejmě, že jsem přitom poulamoval kusy rámu pro šircny, i když jsem se snažil dávát si pozor.
Tmelení stop povyhazovačích na článcích pásů (dva na každém) byl taky zážitek. Samotné sestavení a osazení pásů byla potom už těžká pohoda, a protože horní část pásů nebude vidět, ani jsem neřešil nějaké prověšení.

Interier věže jsem doplnil mixem dílů ze sad Eduard a Verlindem, plus nějaké ty kablíky atd. Sedačka velitele je vlastní výrobaz, protože i když ji Verlinden má v návodu zakreslenou, součástí sady není (a to, co je v originál stavebnici Tamiya se sedačkou nazvat nedá). Podle fotografií jsem dodělal pomocnyý systém pro otáčení věže obsluhovaný nabíječem. Ještě b y tam někde měla být jeho sedačka, ale nenašel jsem žádný výkres, nebo fotografii, ze které by se dal určit tvar a způsob uchycení.
Celý vnitřek jsem nastříkal směsí Dunkel Gelb a bílé Tamiya. Omylem jsem vzal lesklou bílou a výsledek byl poněkud divný - asi s lesklou bílou (byť míchanou) neumím pracovat. Naštěstí se výsledek dal umravnit následným patinováním a taky pomůže celkem uzavřený prostor věže.

Vež jěště není slepená, chci prostor trochu "zabydlet". Na přední stěně veže musím ještě doplnit systém utěsnění proti vodě, který ve stavebnici není (a nějak schovat škvíru, co tam je teď).