M4A3 Sherman, finále

Po delší přestávce je model hotový. Mezičasem jsem mu ještě řádně naložil připravky AK Interactive nasyslenými na Bratislavské zimě. Figurky jsem několikrát přemalovával, a i když na fotografiích se mohou zdát docela ucházející, ve skutečnosti mě čeká ještě hodný kus cesty, než je budu moci ukázat naživo.

A ještě několik obrázků z postupu patinování a stavby:

Článkové pásy firmy Bronco jsou velmi pěkné a od originálu se konstrukcí zase tak moc neliší. Při troše opatrnosti jsou plně funkční, ale dost křehké. Spojovací prvky (end connectors) mají velmi malou styčnou plochu, musí se lepit jen minimálním množstvím lepilda (aby byla zachovaná funkčnost pásu) a jsou velmi náchylné na ulomení. Krom toho Bronco nedodává rozšiřující články (duckbills, extended end connectors), které jsem získal z pásů AFV Club.

Na posledním obrázku je něco z vezené výstroje, kterou jsem původně chtěl celý tank osypat, ale nakonec jsem použil jen menší část.

M4A3 Sherman, díl 2

Další úpravy zahrnují doplnění detailů a celkové ztenčení deflektoru výfukových plynů a potom už jen drobnosti a olepení celého modelu leptanými díly.

Nástřik surfacerem a základní barvou, trocha modulace.

A takto model vypadá teď, po lesklém laku, obtiscích a troše pigmentů a jiného zašpinění podvozku

M4A3 Sherman

Po experimentech z Citroenem a leským lakem jsem zaříznul do staré Tamiye abych si spravil náladu. Model je hodně starý, ale co už, když jsem si ho koupil. Tentokrát to bude ale bez jakýchkoliv vnitřností (léčím se z AMS).
Seznam potřebných úprav modelu se dá najít na strankách Modeling the U.S. Army in WWII.

Korba pořebuje zaslepit díry nad pásy (společný trik pro všechny Shermany od Tamiye). Další věcí je, že sváry na horní straně, byť pěkně vyvedené, nemají být propadlé. Pomocí miliputu jsem je vyplnil tak, že jsou zároveň se stropem korby a nebo i trochu nad. Nakonec jsem zatmelil všechny díry pro vezenou výstroj (použiju lepty) a Surfacerem 500 naznačil strukturu odlévaných částí - krytu převodovky a stropu korby v místě předních poklopů.

Věži chybí zesílení pancíře na levé straně. Udělal jsem ho kombinací plastových destiček a miliputu. Zvýraznění struktury odlévaného povrchu je stejné, jako na korbě. Použil jsem kovovou hlaveň RB Model. Je o pár mm kratší, než původní ze stavebnice, ale neřešil jsem, která je správná.

Citroën 11CV, díl 2

Původně jsem uvažoval o vyhlášení akce "Uteč Romanovi !", ale nakonec to bude jen normální pokračování stavby.
Pokrok zase není tak výrazný, protože stavebnice je dost jednoduchá. Podle Pedrovy rady jsem trochu barevně odlišil podlahu (bez ohledu na historickou správnost - stejně nebude moc vidět), upravil zadní dtrany předních sedaček a trochu palubní desku. Nakonec jsem nepoužil lept ale obtisk ze stavebnice.
Potom už následoval nástřit černou barvou (Tamiya XF-1 s trochou Tamiya lesklého laku). Výsledkem byl krásný pololesklý povrch, že jsem dlouho váhal, jestli mám dát ještě vrstvu laku. Nakonec jsem se rozhodl pro úplnou leštěnku, a momentálně je na modelu vrstva laku a čeká mě oblíbená činnost - leštit a leštit a leštit a.... (leštit)...

Nahradit přední mřížku nebyla až taková sranda, protože:

1. původní plastový díl je docela masivní, a to, co z něj zbyde je náchylné na prasknutí, ohnutí a jinou deformaci (vlastní zkušenost)
2. leptaná mřížka byla o nějakou tu desetinku milimetru užší (ale zase trochu vyšší) než bylo třeba a tak jsem musel dost laborovat při hledání té správné pozice.

Ještě jsem dotmelil, nabarvil a upravil resinová kola (musí se odvrtat díra pro nasazení na osy, a naopak osa se musí trochu zkrátit). A takto vypadá model po zkusmém sestavení nasucho.

Jedna z barevných variant má zajímavé disky kol - ráfek je světle oranžový (podle návodu bílá + oranžová 5 : 1), ale zatím jsem na to nesebral odvahu.
Také není úplně jasné které části mají být pochromované - např. čelní mřížku jsem viděl minimálně ve třech variantách.

Citroën 11CV

Podlehl jsem nátlaku našich autíčkářů (čau Pedro) a dal se na autíčko. Ale abych se nezpronevěřil svému zaměření, bude to sice leštěnka, ale aspoň ve správném měřítku a ze správného období.
Po stavebnici Citroënu jsem pokukoval od té doby, co Tamiya vydala čtvrtku. Když vyšla pětatřicetinba, nebylo proč váhat. Postupem času jsem dokoupil ještě Hauleří lepty a naposledy i odlévaná kola.
Stavba by měla být bez nějakých velkých úprav a řezání modelu, hlavním cílem je vyzkoušet si leský povrch.

Do interieru jsem dolepil nějakou tu leptanou drobotinu (a musím napsat, že mě Hauler zpracováním návodu tedy nijak neoslnil. Naštěstí se na jejich stránkách dají najít fotografie postavených modelů k jednotlivým leptům a zjistit, jak to vlastně autoři mysleli).
Celý vnitřek jsem fouknul nějakou světle hnědou barvou (jakože podle návodu) a trochu podmaloval Vallejo barvami.
Asi 4 mm mezeru mezi podvozkem a horní částí karoserie v prostoru pod zadními blatníky jsem zalepil páskem 0.13 mm plastu, takže skrz vozidlo už nebude vidět.

Po porovnáním stavebnice z dostupnými fotografiemi dochovaných vozidel to vypadá, že vnitřní strana dveří (zvláště pro civilní vozidla) vypadala trochu jinak, ale řešit to nebudu.
Odlévaná kola od Haulera mají lepší dezén, ale díky nálitku se tato výhoda ztrácí na cca 1/5 obvodu pneumatiky. Po odříznutí nálitku se také objevlo několik bublin, které je třeba vytmelit. Doufám, že při správném natočení kol stopa po nálitku nebude vidět.

Stuart VI (M5A1) - hotovo

Po přidání vezené výstroje, plachty, antény a trochy závěrečného prachu vyhlašuji model za hotový.

Stuart VI (M5A1), část 3.

26.9.2011

Pár drobných odřenin (žádné brutální opotřebování, ty tanky byly docela nové a americká OD barva byla kvalitní), lesklý lak, obtisky, wash, "tečkovaná" a nějaké ty stečeniny.

Policejní číslo je poskládané z obtisků OK decal, bílá 23 je stříkaná přes šablonu.

19.9.2011

Tank už má kabátek ze základní barvy (US Olive Drab) plus nějaký ten pokus o modulaci. Zatím je to ve stadiu rozpracovanosti, takže odstíny barev jsou velmi výrazné. Postupně teď domalovávám různé drobnosti.

Už se to docela na Stuarta podobá, co?

Stuart VI (M5A1), část 2.

Hodně času jsem strávil olepováním modelu drobotinou, jako například drapáky na věži (každý ze dvou dílů), různá madla, oka a jiné výčnělky, kterými je tank doslova osypaný.
Také jsem na model nalepil různé leptané kousky z Eduard sady pro Tamiyácký model, některé z úspěchem (různé přezky, řemínky, držáky nářadí), některé po mnoha pokusech a nadávání nechal plastové (ochranné rámy předních reflektorů - noční můra !!!).
Ještě jsem musel odříznou cca 1 mm ze spodního okraje věnce věže, protože věž seděla moc vysoko. Kdybych četl pořádně recenze stavebnice, udělal bych to hned na začátku. Takto hrozilo poškození modelu, ale nakonec to dopadlo dobře.

Model je už v surfaceru s částečně hotovým podvozkem (tak abych mohl přilepit zadní kryty). Dlouho jsem váhal, který stroj si postavit a nakonec jsem si vybral bílou 23 1. obrněného pluku. Od většiny ostatních strojů se odlišuje pozdním typem pojezdových kol, zadnímy kryty, má ohnutý přední levý blatník a jako jede z mála strojů má policejní číslo před taktickým.
Problémem, je že dostupné fotografie jsou z různých období a liši se zejména polními úpravami (přidané boxy na blatnicích apod.), takže stejně nakonec skončím u metody "odborného odhadu".

Stuart VI (M5A1)

Stavebnice firmy AFV Club M5A1 Stuart (late) je po dlouhé době, kdy byla k dispozici pouze stařičká Tamiya, konečně možnost postavit si stroj v markingu ČS obrněné brigády. Samožřejmě se nevyhneme určitým úpravám z US na britský standard.
Protože jsem si před nějakým časem nasyslil pár doplňků k Tamiya stavebnici včetně interierové sady Verlinden (a taky díky mojí interierové úchylce), stavbu jsem začal roubováním interieru do modelu.
Stavbu jsem začal v rozporu s návodem až krokem 3 - vanou korby. Vana se lepí z více dílů a je velmi záhodno pohlídat si geometrii (i když díky přepážce to není zase až tak náročné). Vnitřek vany má mnoho detailů a je tu vidět příprava na možný interiér. Některé detaily jsem však musel vynechat, nebo zbrousit, protože by nebyly vidět, nebo překážely odlévaným dílům.
Nevím, podle čeho Verlindeni dělali návod, ale je v něm dost chyb (nesprávné číslování dílů atd.) a také doporučované rozmístění boxů v prostoru nad blatníky neodpovídalo podkladům, které mám k dispozici.

Rozmístění schránek upravené podle britského standardu. Složené "ručníky" jsou z miliputu.

Zatím nejvýraznější úpravou bylo nahrazení US radiostanice britskou (typ 19). Naroubovat resinovou podlahu věže na věž byla docela zábava (zopakoval jsem si slovník dlaždičů, ale naštěstí jsem byl sám, takže výchova dětí nebyla ohrožena).

Aktualizace 6.9.2011

Poslední možnost podívat se do vnitřku tanku. Už nikdy to takto vidět nebude.

A nakonec dvě chuťovky: hasicí přístroj na motorové přepážce je tak velký, že bez brutální chirurgie se nedá nasadit věž. Prostě tam není dost místa.
Na posledním obrázku je vidět, jak zoufale nepasuje horní díl korby. V zadní části je skoro o 1 mm užsí než spodek korby. Po surovém nasazení se díl deformuje a nepasuje v přední, zalomené části.